Na tvrzení, že smrt Ježíše Krista odstranila zákon o obřadech stejně jako přikázání Desatera, Wesley odpověděl: “Mravní zákon, obsažený v Desateru a potvrzený proroky, Kristus nezrušil. Účelem Kristova příchodu nebylo odvolat nějakou jeho část. Mravní zákon nemůže být nikdy zrušen, stojí pevně jako věrný svědek v nebi… Tak tomu bylo na počátku světa, kdy zákon ještě nebyl vytesán do kamenných desek, ale při stvoření byl vepsán do lidského srdce. I když zákon, který kdysi napsala Boží ruka, je nyní do značné míry znetvořen hříchem, přesto nemůže být úplně vymazán, protože bychom nevěděli nic o dobru a zlu. Každá součást tohoto zákona musí platit pro všechny lidi ve všech dobách, zákon není závislý na čase ani na místě, ani na jiných okolnostech podléhajících změnám, ale jen na podstatě Boha a na přirozenosti člověka a na jejich vzájemném neměnném vztahu.” VDV 176.2
“Nepřišel jsem rušit, ale naplnit… Není sporu, že tímto výrokem Ježíš Kristus myslí (shodně se vším, co předcházelo, i s tím, co bude následovat): Přicházím, abych nastolil zákon v jeho plnosti a odstranil všechno, co k němu přidali lidé. Přicházím, abych objasnil, co je v něm zatemněného a nejasného. Přicházím, abych ukázal pravý a plný význam každé jeho části, abych ukázal délku a šířku i celý dosah každého přikázání, které zákon obsahuje, výšku a hloubku i nevýslovnou čistotu a duchovnost zákona ve všech jeho částech.” (Wesley, Kázání 25) VDV 176.3
Wesley prohlásil, že zákon je v dokonalém souladu s evangeliem. “Zákon a evangelium pojí nejužší možný vztah. Na jedné straně zákon neustále připravuje cestu pro evangelium a odkazuje nás k němu. Na druhé straně nás evangelium trvale vede k důslednějšímu plnění zákona. Zákon například požaduje, abychom milovali Boha, abychom milovali svého bližního, abychom byli pokorní, tiší a svatí. Cítíme, že na to nestačíme, že ‘pro člověka je to nemožné’. Bůh nám však slíbil, že nám takovou lásku, pokoru, tichost a svatost dá. Přijímáme toto evangelium, tuto radostnou zvěst, a ono se v nás uskutečňuje na základě naší víry. ‘Spravedlnost zákona’ se v nás naplňuje … vírou, jež je v Kristu Ježíši…” VDV 176.4
Wesley také napsal: “V prvních řadách nepřátel Kristova evangelia stojí lidé, kteří otevřeně a výslovně odmítají Boží zákon a kritizují jej; lidé, kteří učí ostatní, aby přestupovali ne jedno — ať už nejmenší nebo největší — ale všechna přikázání najednou… Nejpřekvapivější na tom je, že lidé, kteří přijali tento hrozný blud, opravdu věří, že uctívají Krista, když odmítají jeho zákon, a oslavují Boha, když ruší Boží učení. Uctívají Krista právě tak, jako ho poctil Jidáš, když řekl: ‘Buď zdráv, Mistře’ a políbil ho. A Kristus může zrovna tak právem říci každému z nich: ‘Zrazuješ Syna člověka políbením?’ Vždyť to není nic jiného než zrazování Krista polibkem, když někdo mluví o jeho krvi a bere mu jeho korunu, když někdo zlehčuje některou část jeho zákona pod záminkou, že pomáhá dílu evangelia. Odpovědnosti se nezbaví nikdo, kdo hlásá víru takovým způsobem, že přímo nebo nepřímo navádí k neposlušnosti, kdo káže Krista tak, že ruší nebo oslabuje třeba jen nejmenší z Božích přikázání.” (Wesley, Kázání 25) VDV 177.1
Lidem, kteří tvrdili, že “hlásání evangelia naplňuje všechny požadavky zákona”, Wesley odpověděl: “To naprosto odmítáme. Odporuje to prvotnímu záměru zákona, totiž usvědčovat lidi z hříchu a probouzet ty, kdo dosud spí na pokraji záhuby.” Apoštol Pavel napsal: “ze zákona pochází poznání hříchu” (Římanům 3,20) a “dokud člověk nepozná svůj hřích, nepocítí potřebu smiřující Kristovy krve”… Pán Ježíš řekl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.” “Je proto nesmyslné nabízet lékaře lidem zdravým nebo lidem, kteří jsou si jisti svým zdravím. Nejdříve je musíme přesvědčit, že jsou nemocní, jinak vám za vaši nabídku ani nepoděkují. Stejně nesmyslné je nabízet Ježíše Krista lidem, kteří mají pocit, že jsou dokonalí, a přitom nikdy neprožili lítost sami nad sebou.” (Wesley, Kázání 35) VDV 177.2
Wesley podobně jako kdysi jeho Mistr hlásal evangelium o Boží milosti a přitom se snažil “vyvýšit a zvelebit Boží zákon” Izajáš 42,21. Věrně plnil Bohem svěřený úkol a dožil se velkých výsledků. Na sklonku jeho dlouhého života — dožil se více než osmdesáti let a více než půl století prožil na cestách jako kazatel — se k jeho učení hlásilo přes půl miliónu věřících. Počet lidí, které jeho působení pozvedlo ze zkázy a otroctví hříchu k vyššímu a čistšímu životu a kteří díky jeho učení prožili hlubší a plnější zkušenost s Bohem, se dozvíme, až se celá rodina vykoupených shromáždí jednou v Božím království. Wesleyův život poskytuje každému křesťanu velmi cenné poučení. Kéž by se víra a pokora, obětavost a oddanost tohoto Kristova služebníka projevovala i v dnešních církvích! VDV 177.3