Také zklamání — i když bylo výsledkem jejich nesprávného chápání proroctví — jim mělo přinést užitek. Prověřilo motivace lidí, kteří tvrdili, že varovné poselství přijali. Zavrhnou po zklamání všechno, co prožili, a přestanou důvěřovat Božímu slovu, nebo se pokorně a s modlitbou budou snažit poznat, v čem se dopustili chyby a jaký má vlastně proroctví smysl? Kolik z nich jednalo jen ze strachu, z chvilkového popudu nebo vzrušení? Kolik z nich vlastně věřilo jen polovičatě nebo vůbec? Mnozí tvrdili, že se těší na příchod Pána Ježíše, když však měli snášet posměch a odmítání ostatních, když byli vystaveni zkoušce — protože Pán nepřišel a oni zažili zklamání —, opustí to, čemu uvěřili? Zavrhnou pravdu doloženou jasným svědectvím Božího slova proto, že okamžitě nepochopí, proč Pán jedná tak, jak jedná? VDV 234.3
Zklamání také ukázalo skutečnou sílu lidí, kteří s opravdovou vírou uposlechli to, o čem byli přesvědčeni, že je učení Božího slova a Ducha svatého. Naučili se, čemu může lidi naučit jen podobná zkušenost — totiž jak je nebezpečné přijímat názory a výklady lidí namísto toho, abychom Bibli umožnili, aby se vykládala sama. Zklamání a zármutek, který byl výsledkem jejich vlastního omylu, vedl pravé věřící k nápravě. Vedl je k důkladnějšímu studio biblických proroctví, k tomu, že začali ověřovat základy své víry a odmítli všechno, co sice ostatní křesťané obecně uznávali, ale co se nezakládalo na Písmu. VDV 234.4
To, co se zdálo těmto věřícím — podobně jako kdysi apoštolům — v hodině zkoušky těžko pochopitelné, bylo jim později jasné. Když pak viděli, “k čemu je Pán nakonec přivedl” (Jakubův 5,11), pochopili, že se v jejich případě splnil Boží laskavý záměr, přestože v důsledku vlastního omylu prožili zprvu zklamání. Na základě vlastní zkušenosti poznali, že Pán je “lítostivý a milostivý” a že “všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví” Žalm 25,10. VDV 235.1