William Miller a jeho spolupracovníci měli hlásat varovné poselství v Americe. Tato země se stala střediskem velkého adventního hnutí a zde se také vyplnilo proroctví z poselství prvního anděla. Spisy amerických adventistů se pak šířily do vzdálených zemí. Všude, kam pronikli misionáři, zazněla také radostná zvěst o brzkém příchodu Ježíše Krista a poselství věčného evangelia: “Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť přišla hodina jeho soudu.” VDV 244.1
Výklad proroctví, který ukazoval, že příchod Ježíše Krista lze očekávat na jaře roku 1844, na lidi velice zapůsobil. Když se poselství šířilo do jednotlivých států unie, setkávalo se s širokou odezvou. Mnozí lidé přijali výklad prorockých období za správný, překonali vlastní pýchu a s radostí přijali pravdu. Někteří kazatelé se zřekli svých sektářských názorů a pocitů, vzdali se svých placených míst, opustili své sbory a začali zvěstovat Ježíšův příchod. Kazatelů, kteří poselství přijali, bylo však poměrně málo, proto je většinou hlásali prostí laici. Farmáři opouštěli svá pole, řemeslníci své dílny, obchodníci své obchody, pro splnění úkolu, který na ně čekal, byl však počet pracovníků nedostatečný. Stav církve a světa nedopřál klidu věrným “strážcům”, kteří s radostí snášeli námahu, strádání a utrpení, jen aby přivedli lidi k pokání a záchraně. I když se jim satan stavěl na odpor, dílo vytrvale postupovalo a pravdu o Kristově příchodu přijalo mnoho lidí. VDV 244.2
Všude znělo poselství vyzývající k záchraně před přicházejícím hněvem. Podobně jako Jan Křtitel, předchůdce Ježíše Krista, přikládali tito kazatelé “sekeru ke kořeni stromu” a vyzývali k pokání. Jejich naléhavé volání bylo v naprostém protikladu k ujišťování, že je klid a bezpečí, které znělo z kazatelen. Ať už poselství zaznělo kdekoli, posluchači jím byli zasaženi. Prosté, přímé svědectví Písma, které za pomoci Ducha svatého pronikalo do lidských srdcí, mělo tak přesvědčující sílu, že mu dokázal odolat jen málokdo. Formální křesťany vyburcovalo z falešné jistoty: začali si uvědomovat své odpadlictví, zesvětačtělost a nevěru, pýchu, sobectví. Mnozí hledali Boha s lítostí a pokorou; svou pozornost, kterou tak dlouho soustředili na pozemské věci, obrátili nyní k nebi. Pod vlivem Ducha svatého se jejich srdce obměkčilo a oni se přidávali k volání: “Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť přišla hodina jeho soudu.” VDV 244.3
Nejeden hříšník se s pláčem ptal: “Co mám dělat, abych byl zachráněn?” Skutky 16,30. Nečestné jednání, jímž se provinili v minulosti, vedlo mnohé k lítosti a pokání, ke snaze odčinit spáchané křivdy. Všichni, kdo našli v Kristu pokoj, toužili, aby stejné požehnání zakusili také ostatní. Srdce rodičů se obracela k dětem a srdce dětí k rodičům. Mizely bariéry, které vytváří pýcha a nezájem. Lidé upřímně vyznávali své nedostatky, v mnoha rodinách usilovali o záchranu svých nebližších a nejdražších. Často zněly přímluvné modlitby. Všude lidé opravdově volali k Bohu. Někteří zápasili celou noc v modlitbě o ujištění, že jim Pán odpustil hříchy, nebo za obrácení příbuzných či známých. VDV 244.4
Na shromáždění adventistů přicházely zástupy lidí všech vrstev, bohatí i chudí. Lidé vysoce postavení i prostí chtěli z různých důvodů sami slyšet učení o druhém příchodu. Pán “tlumil” projevy nepřátelství, když jeho služebníci vysvětlovali důvody své víry. Často to byly slabé nástroje, ale Boží Duch dodal pravdě sílu. Shromáždění návštěvníci cítili přítomnost andělů a počet věřících den ode dne rostl. Velké zástupy posluchačů s napětím a bez dechu sledovaly důkazy o brzkém příchodu Ježíše Krista. Zdálo se, že se nebe přiblížilo k zemi. Boží působení vnímali mladí i staří. Lidé se vraceli domů a nahlas chválili Boha. Jejich šťastné hlasy zněly tichem noci. Kdo se zúčastnil těchto shromáždění, nedokázal na to nikdy zapomenout. VDV 245.1