Písmo jasně ukazuje souvislost mezi viditelným a neviditelným světem — mluví o službě Božích andělů i o působení zlých duchovních bytostí, které je nerozlučně spjato s dějinami lidstva. Lidé přesto stále více pochybují o existenci zlých duchovních bytostí a Boží anděly vysílané “k službě těm, kdo mají dojít spasení” (Židům 1,14), považují mnohdy za duchy zemřelých. Písmo však učí, že existují dobří i zlí andělé, a o tom, že andělé nejsou bezhmotní duchové mrtvých lidí, podává nezvratné důkazy. VDV 333.1
Andělé byli už před stvořením člověka, protože když byly kladeny základy země, “jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol”. Jób 38,7. Také po pádu člověka do hříchu byli posláni andělé, kteří měli hlídat strom života; a to ještě předtím, než zemřel vůbec první člověk. Andělé jsou svou podstatou nadřazení lidem, proto žalmista prohlásil, že člověk byl stvořen “málo menší andělů”. Žalm 8,6. VDV 333.2
Písmo nás informuje o počtu, moci a slávě nebeských bytostí, o jejich vztahu k Boží vládě a dílu vykoupení. “Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.” Prorok prohlásil: “Viděl jsem, jak kolem trůnu … stojí množství andělů.” V přítomnosti Krále králů stojí “andělé, silní bohatýři, kteří plní, co řekne”. Žalm 103,19-21; Zjevení 5,11. Desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců — tolik bylo nebeských bytostí, které viděl prorok Daniel. Apoštol Pavel o nich mluví jako o “nesčetném zástupu”. Daniel 7,10; Židům 12,22. Tito Boží poslové se pohybují tak rychle, že vypadají “jako blýskavice” (Ezechiel 1,14) — tak oslňující je jejich sláva a tak rychlý jejich let. Při pohledu na anděla, který se zjevil u Spasitelova hrobu a vypadal “jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh,” byli “strážci strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví”. Matouš 28,3.4. Když se pyšný Asyřan Senacherib posmíval a rouhal Bohu a hrozil Izraeli zničením, “stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc”. “Zahubil všechny bohatýry, vévody a velitele” v Senacheribově vojsku a “král musel s ostudou odtáhnout zpět do své země.” 2. Královská 19,35; 2. Paralipomenon 32,21. VDV 333.3
Bůh vysílá ke svým dětem anděly jako posly milosti. Poslal je k Abrahamovi se zaslíbením požehnání, do bran Sodomy, aby zachránili spravedlivého Lota z města odsouzeného ke zničení ohněm, k Eliášovi, když umíral únavou a hladem na poušti, k Elizeovi s ohnivými vozy a koňmi k městečku, ve kterém byl uvězněn svými nepřáteli, k Danielovi, když prosil o Boží moudrost na dvoře pohanského krále nebo když byl předhozen lvům, k Petrovi odsouzenému na smrt v Herodově vězení, k vězňům ve Filipis, k Pavlovi a jeho druhům v bouřlivé noci na moři, ke Kornéliovi, aby otevřel jeho mysl pro evangelium, k Petrovi, aby ho poslal s poselstvím záchrany k pohanskému cizinci. Tak Boží andělé sloužili ve všech dobách Božímu lidu. VDV 334.1
Pán přidělil každému Kristovu následovníku strážného anděla. Tito nebeští strážci ochraňují spravedlivé před mocí nepřítele. To věděl i satan, když namítal: “Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má.” Jób 1,9.10. Způsob, jakým Bůh chrání svůj lid, popisuje žalmista: “Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.” Žalm 34,8. Když Spasitel mluvil o lidech, kteří v něho věří, řekl: “Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.” Matouš 18,10. Andělé, kteří mají za úkol sloužit Božím dětem, mají stále přístup k Bohu. VDV 334.2
Tak Pán ujišťuje svůj lid, vystavený satanově nátlaku a jeho neochabující zlobě a vzdorující všem silám zla, že ho stále ochraňují nebeští andělé. Bůh nás neujišťuje bezdůvodně. Dává svým následovníkům zaslíbení milosti a ochrany proto, že proti nim stojí zlé síly: početní, odhodlaní a neúnavní satanovi pomocníci, jejichž zlobu a moc jistě pocítí každý člověk. VDV 334.3