Po pádu člověka do hříchu nařídil satan svým andělům, aby lidem vštípili víru v přirozenou nesmrtelnost člověka; to byl úkol, kterému měli věnovat mimořádnou pozornost. Až lidé přijmou tento blud, měli je dále svést k přesvědčení, že hříšník bude věčně trpět. Vládce temna prostřednictvím svých přisluhovačů představuje Boha jako mstivého tyrana. Tvrdí, že Bůh uvrhne do pekla všechny, kdo se mu nelíbí, a zařídí to prý tak, že budou navěky pociťovat jeho hněv. Až budou prožívat nevýslovná muka a svíjet se ve věčném ohni, bude se na to Stvořitel údajně dívat s uspokojením. VDV 347.6
Takovým způsobem nepřítel připisuje Stvořiteli a Dobrodinci lidstva své vlastnosti. Krutost je ovšem satanova vlastnost. Bůh je láska a vše, co stvořil, bylo čisté, svaté a laskavé, dokud do toho původce zla nezanesl hřích. Satan sám je tím nepřítelem, který svádí člověka k hříchu a snaží se ho zničit. Když potom získá jistotu, že mu člověk padne za oběť, raduje se ze škody, kterou způsobil. Kdyby mu to Bůh dovolil, pochytal by do svých sítí všechny lidi; kdyby nezasáhla Boží moc, neunikl by ani jeden Adamův potomek. VDV 348.1
Satan se snaží i dnes zvítězit nad lidmi — podobně jako vyhrál nad našimi prvními rodiči — tím, že zpochybňuje jejich víru ve Stvořitele a svádí je k tomu, aby pochybovali o moudrosti jeho vlády a spravedlnosti jeho zákona. Satan a jeho pomocníci představují Boha tak, jako by byl ještě horší než oni sami; vede je k tomu snaha ospravedlnit svou vlastní zlobu a vzpouru. Velký podvodník se snaží připisovat krutost své povahy našemu nebeskému Otci, aby vypadal jako někdo, komu bylo velmi ukřivděno, když byl vyhnán z nebe proto, že se nechtěl podřídit tak nespravedlivému vládci. Přesvědčuje svět, že pod jeho vládou by mohl mít svobodu, která by se lišila od otroctví způsobeného přísnými Hospodinovými nařízeními. Tak s úspěchem odvádí lidi od víry v Boha. VDV 348.2
Nauka, že bezbožní jsou trápeni ohněm a sírou ve věčném pekle a že za hříchy, které spáchali za svého krátkého života na zemi, budou mučeni tak dlouho, jak dlouho bude žít Bůh, je neslučitelná s Boží láskou a milosrdenstvím i s naším lidským smyslem pro spravedlnost. Přesto bylo toto učení všeobecně hlásáno a dodnes je součástí některých vyznání. Jeden učený teolog řekl: “Pohled na pekelná muka zvýrazní blaženost vykoupených. Až uvidí, jak druzí lidé, kteří byli stejné podstaty a narodili se za stejných okolností, prožívají taková muka, zatímco oni se mají tak dobře, poznají, jak jsou šťastni.” Jiný prohlásil: “Zatímco bude po věčné věky vykonáván rozsudek nad lidmi, na něž dopadl hněv, bude kouř jejich muk stoupat před vykoupené, těšící se milosti, kteří nesdílejí osud zatracených; a ti budou provolávat: Amen. Haleluja. Chvalte Hospodina!” VDV 348.3
Kde lze v Božím slovu nalézt takovou nauku? Mají snad být vykoupení v nebi zbaveni lítosti a soucitu anebo i prosté lidskosti? Budou snad jejich city nahrazeny lhostejností stoiků nebo krutostí divochů? Ne, Bible nic takového neučí. Lidé, kteří hlásají zmíněné teorie, mohou být vzdělaní, ba i čestní, podléhají však satanovým klamům. Satan je svádí, aby určitým termínům v Bibli podsouvali jiný význam, aby v textu Božího slova viděli tvrdost a zlobu, která je vlastní satanu, nikoli našemu Stvořiteli: “Jako že jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?” Ezechiel 33,11. VDV 348.4
Co by z toho Bůh měl, kdybychom připustili, že si libuje v pohledu na mučení, že má radost z toho, když se z pekelných plamenů ozývá sténání, výkřiky a proklínání trpících? Mohou tak strašné zvuky znít Věčné lásce jako příjemná hudba? Zastánci nauky o věčném pekle tvrdí, že věčné utrpení bezbožných ukazuje, jak Bůh nenávidí hřích, který ničí pokoj a pořádek ve vesmíru. To je však hrozné rouhání! Má snad hřích trvat navěky proto, že je pro Boha nepřijatelný? Podle učení zmíněných teologů utrpení bez naděje na slitování přivádí trpící k šílenství, takže své běsnění vyjadřují kletbami a rouháním a břímě své viny tím neustále zvětšují. Velikost Boží slávy však neumocní po věčné věky narůstající hřích. VDV 349.1
Lidský rozum není s to docenit, kolik zla napáchalo falešné učení o věčném utrpení bezbožných. Učení Bible, plné lásky a dobroty, oplývající soucitem a slitováním, tak zastírají pověry a strach. Když si uvědomíme, jak falešnými barvami satan líčí Boží povahu, nemůžeme se divit, že lidé mají z našeho milosrdného Stvořitele strach, hrůzu a dokonce ho nenávidí. Hrůzné představy o Bohu, které jsou tímto učením šířeny z kazatelen po celém světě, učinily z tisíců, ba miliónů lidí pochybovače a ateisty. VDV 349.2
Nauka o věčném utrpení bezbožných je jednou z falešných nauk, které tvoří “víno smilství” duchovního Babylónu, jímž opájí všecky národy (Zjevení 14,8; Zjevení 17,2). Je nepochopitelné, že Kristovi služebníci přijali toto kacířství a hlásali je z kazatelen. Přijali je od Říma, právě tak jako nesprávný den odpočinku. Je pravda, že toto učení hlásali také velcí a dobří muži, kteří však neměli v této otázce takové poznání, jaké máme my dnes. Byli odpovědní jen za to poznání, které bylo známé v jejich době, my jsme však odpovědni za poznání, které je nám dáno pro dnešní dobu. Jestliže odmítáme svědectví Božího slova a přijímáme falešné nauky proto, že tomu tak učili naši otcové, vztahuje se na nás odsouzení vynesené nad Babylónem — pijeme “víno jeho smilstva”. VDV 349.3