Bůh dává ve svém slovu jednoznačný doklad, že potrestá přestupníky svého zákona. Ti, kdo si namlouvají, že Bůh je příliš milosrdný, než aby uplatnil spravedlnost vůči hříšníkům, by se měli podívat na golgotský kříž. Smrt bezhříšného Božího Syna dosvědčuje, že “mzdou hříchu je smrt”, že každé přestoupení Božího zákona přináší spravedlivou odplatu. Kristus, který byl bez hříchu, se stal hříchem kvůli člověku. Nesl vinu za přestoupení. Tvář jeho Otce se před ním ukryla, až jeho srdce puklo a život v něm uhasl. Přinesl takovou oběť proto, aby hříšníci mohli být zachráněni. Žádným jiným způsobem nemohl být člověk zproštěn trestu za hřích. Každý, kdo odmítá tak draze vykoupené odpuštění, musí sám nést vinu a trest za své přestoupení. VDV 351.3
Všimněme si, co Bible dále učí o bezbožných lidech, kteří odmítají pokání a jež zastánci univerzálního spasení vidí v nebi jako svaté, šťastné anděly. VDV 351.4
“Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.” Zjevení 21,6. Toto zaslíbení platí jen těm, kdo žízní. Splní se jen na lidech, kteří cítí potřebu vody života a hledají ji bez ohledu na případnou cenu. “Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.” Zjevení 21,7. Zde jsou uvedeny také podmínky. Abychom se stali dědici Božího království, musíme bojovat proti hříchu a zvítězit nad ním. VDV 351.5
Pán prostřednictvím proroka Izaiáše prohlásil: “Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků. Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.” Izajáš 3,10.11. “Přestože hříšník páchá zlo stokrát,” praví moudrý muž, “a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře. Avšak svévolníkovi se dobře nepovede.” Kazatel 8,12.13. A apoštol Pavel dosvědčuje, že hříšník hromadí proti sobě “Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. On odplatí každému podle jeho skutků.” “Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo.” Římanům 2,5.6.9. VDV 351.6
“Žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.” Efezským 5,5. “Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.” Židům 12,14. “Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři — každý, kdo si libuje ve lži.” Zjevení 22,14.15. VDV 352.1
Bůh sám nechal pro člověka napsat slova o své povaze i o tom, jak jedná s hříchem. “Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu.” 2. Mojžíšova 34,6.7. “Všechny svévolníky vyhlazuje.” “Vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.”. Žalm 145,20; Žalm 37,38. Moc a autorita Boží vlády ukončí vzpouru. Všechny projevy spravedlnosti budou však v plném souladu s Božím charakterem — s jeho milosrdenstvím, dobrotou a shovívavostí. VDV 352.2
Bůh neznásilňuje lidskou vůli a úsudek. Nemá zalíbení v otrocké poslušnosti. Přeje si, aby ho bytosti, které stvořil, milovaly, protože si jejich lásku zaslouží. Chce, aby ho poslouchaly, protože si uvědomují hodnotu jeho moudrosti, spravedlnosti a lásky. Lidé, kteří správně chápou tyto vlastnosti, jej budou milovat, protože obdivují jeho vlastnosti. VDV 352.3
Zásady laskavosti, milosrdenství a lásky, jimž učil a jež ztělesňoval náš Spasitel, jsou projevem Boží vůle a povahy. Ježíš prohlásil, že neučí nic jiného, než co přijal od Otce. Zásady Boží vlády se dokonale shodují s příkazem Spasitele: “Milujte své nepřátele.” Bůh vykoná spravedlnost nad bezbožnými pro blaho vesmíru, a vlastně i pro blaho jich samých. Chtěl by je učinit šťastnými, kdyby to neodporovalo zákonům jeho vlády a spravedlnosti jeho povahy. Projevuje jim svou lásku, umožňuje jim poznat svůj zákon a nabízí jim svou milost. Oni však jeho láskou pohrdají, přestupují jeho zákon a odmítají jeho milost. A přestože stále přijímají Boží dary, vůči Dárci se chovají neuctivě. Nenávidí Boha, protože vědí, že nemůže přijmout jejich hříchy. Pán dlouho snáší jejich převrácenost, nakonec ale přijde rozhodující hodina, kdy se rozhodne o jejich údělu. Připoutá Bůh tyto vzbouřence k sobě násilím? Přinutí je, aby plnili jeho vůli? VDV 352.4
Lidé, kteří si vybrali za svého vůdce satana a nechali se ovládnout jeho mocí, nejsou připraveni vstoupit do Boží přítomnosti. V jejich povaze zakořenila pýcha, faleš, požitkářství a krutost. Mohli by vstoupit do nebe a žít věčně s lidmi, kterými tady na zemi pohrdali a které nenáviděli? Pravda nebude pro lháře nikdy příjemná. Pokora nikdy neuspokojí domýšlivost a pýchu. Čistota není přijatelná pro zkaženého a nesobecká láska se sobci nikdy nezalíbí. Jakou radost by mohlo nebe nabídnout lidem, kteří mají výhradně světské a sobecké zájmy? VDV 352.5
Mohou být lidé, kteří celý život prožili ve vzpouře proti Bohu, náhle přeneseni do nebe, do přítomnosti vznešené a svaté dokonalosti, kde je každá bytost naplněna láskou a každá tvář září radostí, kde zní krásná hudba k poctě Boha a Beránka a kde na vykoupené dopadá nepřetržitý proud světla vycházející z tváře Boha, který sedí na trůnu? Mohou lidé, kteří nenávidí Boha, pravdu a svatost, přijít mezi nebeské zástupy a zpívat s nimi chvalozpěvy? Mohli by snést slávu Boha a Beránka? Ne. Bůh jim poskytl lhůtu milosti, aby si mohli vytvořit povahu pro nebesa. Oni však nikdy neučili svou mysl, aby si zamilovala čistotu, nikdy se neučili jazyku nebes — a nyní je už příliš pozdě. Život prožitý ve vzpouře proti Bohu je nepřipravil pro nebe. Svatost a pokoj nebe by jim působily utrpení. Boží sláva by pro ně byla zničujícím ohněm. Nutně by se z tak svatého místa snažili uprchnout. Přáli by si zemřít, aby se ukryli před tváří Spasitele, který zemřel, aby je zachránil. Bezbožní lidé sami rozhodují o svém údělu. Sami se dobrovolně vyloučili z nebe, Bůh to ve své spravedlnosti a milosti jen přijme. VDV 352.6
Podobně jako voda potopy ohlašuje také oheň Božího soudu, že ty, kteří si vědomě vybrali zlo, nelze zachránit. Nejsou ochotni podřídit se Boží autoritě. Navykli si žít ve vzpouře, a když jejich život končí, je už příliš pozdě, aby obrátili proud svých myšlenek opačným směrem, aby se obrátili od svévole k poslušnosti, od nenávisti k lásce. VDV 353.1
Bůh nechal na živu vraha Kaina, a tím ukázal světu, jak by to vypadalo, kdyby hříšník mohl žít věčně a dál neomezeně páchat zlo. Kainův příklad svedl mnoho jeho potomků k hříchu, až “se na zemi rozmnožila zlovůle člověka” a Bůh viděl, že “každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý”. “Země byla před Bohem zkažená a plná násilí.” 1. Mojžíšova 6,5.11. VDV 353.2
Z milosti ke světu Bůh v době Noema odstranil všechny pachatele zla ze země. Z milosti vyhubil zvrhlé obyvatele Sodomy. Satan svým podvodným vlivem vzbudil soucit a obdiv vůči pachatelům nepravostí a ti jen dále naváděli druhé ke vzpouře proti Bohu. Tak tomu bylo v době Kaina i Noema, v době Abrahama i Lota, tak je tomu i dnes. Z milosti k vesmíru Bůh nakonec odstraní všechny, kdo odmítají jeho milost. VDV 353.3