Ze základního bludu o přirozené nesmrtelnosti lidské duše vychází učení o vědomém stavu po smrti. Tato nauka, podobně jako učení o věčném utrpení, odporuje učení Písma, zdravému úsudku i lidskému citu. Podle všeobecně rozšířeného přesvědčení vědí vykoupení lidé v nebi všechno, co se děje na zemi, zvláště pokud jde o jejich přátele, které tu zanechali. Byl by to pro zesnulé důvod k radosti, kdyby věděli o strastech žijících lidí, sledovali hříchy, kterých se dopouštějí jejich milovaní, a museli se dívat, jaké prožívají starosti, zklamání a nesnáze? Jak by pak mohli prožívat nebeskou blaženost, když by v myšlenkách byli u svých blízkých na zemi? Jak pobuřující je představa, že jakmile člověk vydechne naposled, dostane se duše hříšníka, který nečinil pokání, do pekelných plamenů. Jaký strach musí prožívat lidé, kteří sledují, jak jejich milí odcházejí do hrobu nepřipraveni, aby tak přišli do věčného hříchu a zatracení. Tyto trýznivé představy přivedly již mnohé k šílenství. VDV 354.2
Co na toto téma říká Písmo? David prohlásil, že mrtvý neví nic. “Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.” Žalm 146,4. Šalomoun dosvědčuje totéž: “Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.” “Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.” “Není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.” Kazatel 9,5.6.10. VDV 354.3
Když Bůh splnil prosbu krále Ezechiáše a prodloužil mu život o patnáct let, chvalořečil vděčný král Bohu za jeho velkou milost. Ve svém chvalozpěvu uvedl také důvod své radosti: “Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost. Živý, jenom živý, vzdá ti chválu jako já dnes.” Izajáš 38,18.19. Ezechiáš tedy neviděl ve smrti tak skvělou vyhlídku. Přesto se všeobecně traduje, že spravedliví zesnulí jsou v nebi, kde žijí v blaženosti a chválí Boha nesmrtelným jazykem. S Ezechiášovými slovy koresponduje rovněž výrok žalmisty: “Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?” “Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.” Žalm 6,5; Žalm 115,17. VDV 354.4
Petr se o letnicích zmínil o praotci Davidovi a prohlásil, že “zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes”. “David nevstoupil na nebe.” Skutky 2,29.34. To, že David zůstává v hrobě až do vzkříšení, dokazuje, že spravedliví lidé neodcházejí při smrti do nebe. Jedině díky vzkříšení a v důsledku toho, že Kristus vstoupil na nebesa, může David nakonec zasednout po pravici Božího trůnu. VDV 355.1
Apoštol Pavel napsal: “Není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.” 1. Korintským 15,16-18. Kdyby po čtyři tisíce let spravedliví mrtví odcházeli v okamžiku smrti do nebe, mohl by Pavel říct, že kdyby nebylo vzkříšení, byli by “ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu”? To by pak vzkříšení nebylo nutné. VDV 355.2
Mučedník Tyndale o stavu lidí po smrti prohlásil: “Otevřeně přiznávám, že nejsem přesvědčen o tom, že již žijí ve slávě, v jaké žije Kristus nebo Boží andělé. Takové učení není článkem mého vyznání víry; neboť kdyby tomu tak bylo, musel bych kázání o vzkříšení těla považovat za zbytečnost.” (William Tyndale, Úvod k Novému zákonu, 1534) VDV 355.3
Nelze popřít, že učení o nesmrtelnosti, do které člověk přechází v okamžiku smrti, vedlo k přehlížení biblického učení o vzkříšení. Všiml si toho také dr. Adam Clarke, který prohlásil: “Zdá se, že učení o vzkříšení mělo pro první křesťany mnohem větší význam, než má dnes. Proč tomu tak je? Apoštolové je soustavně zdůrazňovali a jím povzbuzovali Kristovy následovníky k pilnosti, poslušnosti a radostné mysli. A jejich následovníci se dnes o něm zmiňují jen výjimečně. Tak kázali apoštolové a v to věřili první křesťané, tak kážeme my a v to věří i naši posluchači. Na žádné učení v evangeliu není kladen větší důraz a žádné učení není v dnešních kázáních tak zanedbáváno.” (Adam Clarke, Komentář k Novému zákonu, poznámky k 1. Korintským 15) VDV 355.4
Tento stav trvá již tak dlouho, že jedinečná pravda o vzkříšení se téměř vytratila a křesťanský svět na ni zapomněl. Proto jistý přední náboženský autor ve svých poznámkách ke slovům apoštola Pavla v 1. Tesalonickým 4,13-18 napsal: “Pro poskytování útěchy je pro nás učení o nesmrtelnosti výhodnější než nejisté učení o druhém příchodu. Pán si pro nás přijde v okamžiku naší smrti. Na to máme čekat a připravovat se. Zemřelí už vešli do slávy. Nečekají na hlas Boží polnice, která ohlásí jejich soud a blaženost.” VDV 355.5