Důležitou zásadou při výkladu časových proroctví je zásada: rok = den, podle níž je den prorockého času roven kalendářnímu roku historického času. Než Izraelci vstoupili do Kenaanu, vyslali napřed dvanáct zvědů na průzkum. Zvědové čtyřicet dnů procházeli zemí a po jejich návratu se Hebrejové tak jejich zprávou vyděsili, že pak nechtěli jít a zaslíbenou zemi obsadit. Proto nad nimi vynesl Hospodin tento rozsudek: “Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let.” 4. Mojžíšova 14,34. Podobný způsob počítání času je podán ústy proroka Ezechiela. Čtyřicet let trestu za spáchané nepravosti čekalo na judské království. Hospodin ústy proroka prohlásil: “Lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den.” Ezechiel 4,6. Tato zásada, rok = den, má velký význam při výkladu časového období v proroctví o “dvou tisících a třech stech večerech a jitrech” (Daniel 8,14) a o 1 260denním období, o němž se mluví také jako o “čase, (dvou) časech a polovině času” (Daniel 7,25), o “dvaačtyřiceti měsících” (Zjevení 11,2; Zjevení 13,5), o “tisíci dvou stech šedesáti dnech” (Zjevení 11,3; Zjevení 12,6) a o “třech a půl dnech” (Zjevení 11,9). VDV 441.5