Očistec je podle římského jednotného katechismu místem trestu pro duše těch, kdo — ač zemřeli v milosti Boží — neučinili božské spravedlnosti plně zadost. “Můžeme duším v očistci zmírnit trest modlitbami, odpustky, almužnami a jinými dobrými skutky, zcela zvláště pak obětí při mši svaté.” VDV 445.2
Prameny: K. R. Hagenbach, Lehrbuch der Dogmengeschichte, Leipzig 1847; Schröckh, Christliche Kirchengeschichte, Leipzig 1794; Charles Elliott, Delineation of Roman Catholicism; Hefele, Konziliengeschichte (7 svazků). VDV 445.3