Asi sto let po skončení rozkolu, v době, kdy se konal koncil v Pise, prohlásil papež Hadrian VI. o poměrech panujících v této zmatené době: “Víme, že se po určitý čas odehrávaly mnohé opovrženíhodné věci u Svaté stolice: zneužívání v duchovních věcech, překračování kompetencí, všechno se převracelo k zlému. Od hlavy jde zkáza do údů, od papeže se rozšířila přes preláty; všichni jsme se odchýlili, ani jediný nečinil dobro.” VDV 449.3
Ranke o něm napsal: “On naproti tomu sliboval všechno, co přísluší dobrému papeži: podporovat ctnostné a učené, odstranit nepořádky, když ne naráz, tedy postupně, provést nápravu v hlavě i v údech, která se tak často požadovala. Chtěl-li papež zrušit dosavadní důchody kurií, nemohl tak učinit, aniž narušil získaná práva těch, jejichž úřady byly na takových důchodech založeny a byly zpravidla koupeny… Aby odstranil nešvar odpustků, byl by rád obnovil staré pokání.” (L. v. Ranke, Die Geschichte der Päpste) VDV 449.4