Působení v Einsiedelnu bylo pro Zwingliho průpravou k práci ve větším měřítku. Z Einsiedelnu byl totiž povolán jako kazatel do katedrály v Curychu. Curych byl tehdy nejvýznamnějším městem Švýcarské konfederace a Zwingli odtud mohl působit do značné šíře. Církevní představitelé, kteří ho do Curychu pozvali, chtěli zamezit jakýmkoli novotám a v tomto směru také vydali instrukce, jimiž Zwinglimu určovali jeho povinnosti. VDV 119.4
Poučovali ho: “Budeš vynakládat všechno své úsilí, aby byly zajištěny příjmy kapituly, a budeš brát ohled i na ty nejmenší. Budeš povzbuzovat a napomínat věrné, a to z kazatelny i ve zpovědnici, aby platili všechny desátky a poplatky a aby svými oběťmi prokazovali oddanost církvi. Horlivě budeš usilovat o zvyšování příjmů ze služby nemocným, ze mší a vůbec z každého duchovního úkonu.” Dále mu kněží, kteří ho uváděli do jeho nové práce, vysvětlovali: “Také podávání svátostí, kázání a duchovenská péče patří k povinnostem kaplana. Na to si však můžeš zajistit zástupce — zvláště pokud jde o kázání. Svátosti budeš podávat jen významným osobám a jen když o to budeš požádán, nesmíš tak činit komukoli bez rozlišování.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) VDV 119.5
Zwingli beze slova vyslechl poučení, poděkoval za čest, kterou mu prokázali povoláním na toto význačné místo, a potom začal vysvětlovat způsob, který by rád zavedl: “Kristův život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše, … budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb. Svou službu zasvětím Boží slávě, chvále jeho jediného Syna, skutečné spáse duší a jejich vzdělávání v pravé víře.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) I když někteří kněží nesouhlasili s jeho plánem a pokoušeli se mu to rozmluvit, zůstal Zwingli neoblomný. Prohlásil, že nehodlá zavádět žádné nové způsoby, nýbrž starý způsob používaný církví v dřívějších dobách. VDV 119.6
Zájem o pravdy, které kázal, byl již vzbuzen. Lidé začali přicházet na jeho kázání ve velkém počtu. Mezi jeho posluchači byli i mnozí z těch, kteří už dávno přestali chodit na bohoslužby. Zwingli začínal svá kázání tím, že otevřel evangelium a pak četl a vysvětloval svým posluchačům inspirovaný záznam života, učení a smrti Ježíše Krista. Podobně jako v Einsiedelnu představoval i zde Boží slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt jako jedinou dokonalou oběť. Prohlašoval: “Chci vás přivést ke Kristu, k pravému zdroji záchrany.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se shromažďovali lidé všech vrstev, od veřejných činitelů a učenců po řemeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali jeho slovům. Zwingli nejen představoval nabídku nezaslouženého spasení, ale také nebojácně káral zlořády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po návratu z chrámu chválili Boha. Říkali: “Tento muž je kazatelem pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z téhle egyptské temnoty.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) VDV 120.1
Zpočátku bylo jeho působení přijímáno s velkým nadšením, časem se však začaly objevovat i nepřátelské reakce. Jeho učení se stalo mnohým mnichům trnem v oku. Z různých stran musel Zwingli čelit kritice, posměchu a výhrůžkám. Na takové jednání trpělivě odpovídal: “Chceme-li získat bezbožné pro Ježíše Krista, musíme nad mnoha věcmi zamhouřit oči.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) VDV 120.2
V té době se objevila nová pomoc, která měla podpořit reformní úsilí. Do Curychu přišel jakýsi Lucian s některými Lutherovými spisy. Poslal ho tam jeden z basilejských stoupenců reformace v domnění, že prodej těchto knih by mohl být účinným prostředkem pro šíření evangelia. Zwinglimu napsal: “Zjisti, zda je to člověk obratný a opatrný; pokud ano, nech ho roznášet mezi Švýcary, od města k městu, od domu k domu Lutherovy spisy, zvláště jeho výklad modlitby Páně, psaný pro křesťany laiky. Čím více se o nich bude vědět, tím více je budou lidé kupovat.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 6) VDV 120.3
Když se Bůh chystal zlomit okovy nevědomosti a pověr, napjal i satan všechny své síly — snažil se lidi “zahalit tmou” a spoutat jejich křídla ještě pevněji. Zatímco v různých koutech Evropy reformátoři ukazovali lidem, že odpuštění a ospravedlnění lze získat jen díky oběti Ježíše Krista, Řím s obnoveným úsilím otevíral ve všech křesťanských zemích trh a nabízel odpuštění za peníze. VDV 120.4
Církev stanovila za každý hřích poplatek a dala lidem volnost k páchání špatností; hlavně když církevní pokladna byla stále plná. Tak se vedle sebe rozvíjely oba proudy: jeden nabízel odpuštění hříchu za peníze, druhý odpuštění v Ježíši Kristu. Řím podporoval hřích a udělal si z něho zdroj příjmů, reformátoři hřích odsuzovali a poukazovali na Krista jako na smiřující oběť a vysvoboditele. VDV 120.5
V Německu svěřili prodej odpustků dominikánským mnichům a řídil jej neslavně proslulý Tetzel. Ve Švýcarsku byl obchod s odpustky v rukách františkánů a dohlížel na něj italský mnich Samson. Samson již vykonal pro církev dobrou službu tím, že zajistil pro papežskou pokladnu obrovské finanční částky z Německa a Švýcarska. Nyní projížděl křížem krážem Švýcarsko a vábil k sobě velké zástupy lidí. Obíral chudé rolníky o jejich skromné výdělky a vymáhal od zámožných bohaté dary. Vliv reformace se však již zřetelně projevil. Obchod sice nešlo zastavit, vynášel však podstatně méně. Bylo to ještě v době, kdy Zwingli působil v Einsiedelnu: tehdy Samson — krátce po svém příchodu do Švýcarska — dorazil se svým zbožím do sousedního města. Když se Zwingli dozvěděl o jeho poslání, vystoupil okamžitě proti němu. Nikdy se nepotkali, ale Zwingli odhalil Samsonovy záměry; mnich proto musel odjet a najít odbytiště někde jinde. VDV 121.1
V Curychu Zwingli kázal proti kramářům s odpustky tak horlivě, že když se pak Samson blížil k městu, vyslala k němu církevní rada posla se vzkazem, aby se Curychu vyhnul. Samson se nakonec do města dostal podvodem, neprodal tam však ani jediný odpustek a krátce nato opustil Švýcarsko úplně. VDV 121.2
Významnou posilou byla pro reformaci paradoxně morová epidemie, která Švýcarsko zachvátila v roce 1519. Lidé se octli tváří v tvář smrti a mnozí pochopili, jak marné a bezcenné jsou odpustky, které si krátce předtím koupili, a zatoužili po pevnějším základu pro svou víru. Zwingli žil v Curychu a ani jemu se mor nevyhnul. Nemoc ho tak oslabila, že ztrácel naději na uzdravení. Začaly se šířit zprávy, že zemřel. I v těchto těžkých chvílích si zachoval odvahu a naději. Vzhlížel vírou ke golgotskému kříži a věřil v plné usmíření hříchů. Když se pak vrátil od bran smrti, hlásal evangelium ještě horlivěji než předtím a jeho slova působila nezvyklou mocí. Lidé s radostí uvítali svého milovaného kazatele, který jen tak tak unikl ze spárů smrti. Sami přicházeli od lůžek nemocných a umírajících a více než dosud si uvědomovali, jakou hodnotu má evangelium. VDV 121.3
Zwingli dospěl k jasnějšímu pochopení pravd evangelia a sám na sobě plněji pocítil jeho obnovující sílu. Zabýval se nyní dvěma náměty: pádem člověka do hříchu a plánem vykoupení. Hlásal: “V Adamovi jsme všichni mrtví, propadlí zkáze a odsouzení.” (Wylie, díl 8, kap. 9) “Kristus … však za nás zaplatil nekonečné vysvobození… Jeho utrpení … je věčná oběť, má trvale uzdravující moc, činí navždy zadost Boží spravedlnosti pro všechny, kdo na ni spoléhají pevnou a neochvějnou vírou.” Přitom učil, že lidé nesmějí s odvoláním na nezaslouženou Kristovu milost setrvávat v hříchu. “Kde je víra v Boha, tam je Bůh, a kde přebývá Bůh, tam je horlivost, která vede a nutí lidi k dobrým skutkům.” (D'Aubigné, sv. 8, kap. 9) VDV 122.1
O Zwingliho kázání byl obrovský zájem — lidé, kteří si ho přicházeli poslechnout, zaplnili chrám vždy do posledního místečka. Postupně, jak to mohli snést, jim odhaloval pravdu. Pečlivě dbal na to, aby zpočátku neuváděl články, které by je ohromily a vyvolaly předsudky. Jeho úkolem bylo získat srdce lidí pro Kristovo učení, proměnit je Kristovou láskou a ukázat jim Kristův příklad. Přijmou-li zásady evangelia, pak není pochyb, že zmizí jejich pověrčivé názory a zvyky. VDV 122.2