Všichni luteráni v Paříži měli být okamžitě zatčeni. Nejdříve zatkli jednoho chudého řemeslníka, přívržence reformace, který obvykle vodil věřící na tajná shromáždění. Pod hrozbou okamžitého upálení v případě neposlušnosti měl vodit papežského pověřence po bytech pařížských protestantů. Nejprve se hrůzou nad tímto podlým rozkazem zhroutil, nakonec ale ze strachu souhlasil, že své bratry zradí. V doprovodu početného zástupu lidí, spolu s kněžími, nosiči kadidla, mnichy a vojáky, procházeli zrádce a královský detektiv Morin pomalu a tiše ulicemi města. Průvod měl být okázalým projevem úcty k “svátosti oltářní”, projevem pokání za to, jak protestanté urazili mši. Divadlo však mělo zakrýt pravý důvod tohoto pomstychtivého aktu. Když přišli před dům, kde bydlel luterán, udělal zrádce beze slova znamení. Průvod se zastavil, do domu vstoupila stráž, vyvlekla celou rodinu ven a spoutala ji; pak se hrozný průvod vydal za další obětí. “Nevynechali jediný dům, velký ani malý, nezapomněli ani na kolej pařížské univerzity… Díky Morinovi se roztřáslo celé město… Nastala hrůzovláda.” (D'Aubigné, Dějiny reformace v Evropě v době Kalvínově, sv. 4, kap. 10) VDV 151.1
Zajatce čekalo kruté mučení a smrt. Podle zvláštního nařízení musely hranice hořet jen mírným plamenem, aby odsouzenci trpěli co nejdéle. Ti však zůstali pevní a klidní a svou smrtí jenom zpečetili své vítězství. Jejich nepřátelé, v bezmoci nad tím, že se zajatci nic nepohne, naproti tomu pochopili, že vlastně prohráli. “Ve všech pařížských čtvrtích stály šibenice, každý den plály ohně hranic, postupné popravy měly ještě více šířit hrůzu z kacířství. Nakonec to však prospělo jen evangeliu. Celá Paříž mohla vidět, jaké muže vytváří nové učení. Mučednický kůl se stal nejúčinnější kazatelnou. Klid a radost vyzařující z tváří odsouzených, když kráčeli … na popraviště, hrdinství, s jakým snášeli žár plamenů, laskavost, s jakou odpouštěli urážky, proměnily v mnoha případech hněv v lítost, nenávist v lásku a výmluvně promluvily ve prospěch evangelia.” (Wylie, sv. 13, kap. 20) VDV 151.2
Kněží, ve snaze udržovat v lidech hrůzu a děs, rozšiřovali o protestantech ty nejhorší pomluvy a obvinění: “kacíři” prý připravovali vyhlazení katolíků, svržení vlády a zavraždění krále. Pro tato obvinění neměli sebemenší důkaz, jejich tvrzení se však — jako neblahá předpověď — přesto měla jednou splnit, i když za zcela odlišných okolností a z úplně opačných příčin. Krutosti, které katolíci páchali na nevinných protestantech, měly v budoucnu přinést odplatu. A jejich předpověď se o několik staletí později skutečně splnila. Obětí se vskutku stal král a vláda, ale i poddaní. Krutosti ovšem i potom páchali lidé nevěřící a sami přívrženci papežství. A bylo to nikoli šíření, ale potlačování protestantismu, co přineslo o tři staletí později ve Francii tyto pohromy. VDV 151.3
Ve všech vrstvách společnosti zavládlo podezírání, nedůvěra a strach. Přes všeobecné vzrušení bylo zřejmé, jak hluboce zasáhlo Lutherovo učení ty, kdo dosáhli nejvyššího vzdělání, měli největší vliv a projevili nejšlechetnější charakter, protože nejvyšší funkce zůstaly najednou neobsazené. Odcházeli řemeslníci, tiskaři, učenci, univerzitní profesoři, spisovatelé i dvořané. Paříž opouštěly stovky lidí; dobrovolně odcházeli z rodné země a v mnoha případech tím dali poprvé najevo, že jsou stoupenci reformace. Papežovi přívrženci se nestačili divit, když zjistili, kolik mezi sebou trpěli kacířů, aniž to tušili. Zlost si pak vylévali na obětech, které zůstaly v dosahu jejich moci. Vězení se naplnila a zdálo se, že vzduch ztmavl kouřem hranic, zapálených pro vyznavače evangelia. VDV 152.1
František I. se proslavil podporou velkého hnutí za obnovu vědeckého bádání, kterým se vyznačoval začátek šestnáctého století. S oblibou shromažďoval u svého dvora vzdělané muže ze všech zemí. Protože měl rád vzdělanost a pohrdal nevědomostí a pověrčivostí mnichů, reformaci do určité míry toleroval. Snaha zničit kacířství však vedla tohoto příznivce vzdělanosti až k tomu, že zakázal v celé Francii tisk knih. Na příkladu tohoto pracovníka se ukazuje, že intelektuální úroveň neochrání před náboženskou nesnášenlivostí. VDV 152.2
Francie se měla veřejně a slavnostně zavázat, že protestantismus zničí. Kněží požadovali, aby urážka nebes, způsobená zesměšněním mše, byla odčiněna krví, a aby král v zájmu svého národa tuto hrůznou věc veřejně schválil. VDV 152.3