Poté, co se Jeremjáš postaral o uložení písemností, prošla jeho víra tvrdou zkouškou. Začal pochybovat o svém jednání. Sám sebe se ptal: Nechoval jsem se příliš troufale? Co když jsem v lidech vzbudil falešnou naději? Splní se vůbec kdy sliby, které jsem dal vyvolenému národu? SU 177.4
Se zmatkem v srdci se prorok obrátil na Boha a prosil jej, aby mu osvětlil své božské záměry. V tu dobu se Nebúkadnesarova vojska chystala vzít Sijón útokem. Tisíce lidí padne při obraně města. Další tisíce zahynou hlady a na následky vážných nemocí. Osud města je zpečetěn. Nepřátelská vojska už nahlížejí přes hradby z útočných věží. “Hle, náspy!” modlil se Jeremjáš. “Přitáhli k tomuto městu, aby je dobyli. Město bude vydáno do rukou Kaldejců, kteří proti němu bojují; padne mečem, hladem a morem. Co jsi mluvil, to se stane, ty sám na to budeš patřit. A ty, Panovníku Hospodine, mi teď říkáš: ‘Kup si za stříbro pole a povolej svědky!’ Vždyť město bude vydáno do rukou Kaldejců.” Jeremjáš 32,24.25. SU 177.5
Bůh na prorokovu modlitbu odpověděl. “Slovo Hospodinovo k Jeremjášovi” v oné pohnuté hodině znělo: “Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného?” Jeremjáš 32,26.27. Zanedlouho lehnou městské brány a paláce popelem; zkáza se blížila a bylo jasné, že obyvatelé města budou odvlečeni do zajetí; přesto se měl Boží věčný záměr naplnit. SU 178.1
Na adresu těch, na které dopadne svrchovaný trest, Bůh prohlásil: “Hle, já je shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je ve svém hněvu, rozhořčení a velikém rozlícení rozehnal. Přivedu je zpět na toto místo a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jim budu Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. SU 178.2
Jako jsem uvedl na tento lid všechno to veliké zlo, tak na ně uvedu všechno to dobro, které jsem jim slíbil. A budou kupovat pole v této zemi, o níž říkáte: ‘Je zpustošená, není v ní člověka ani dobytka, je vydána do rukou Kaldejců.’ Budou kupovat pole za stříbro, sepisovat listiny, zapečeťovat je.” Jeremjáš 32,37-39.42-44. SU 178.3