Když člověk získá Boží požehnání, neznamená to, že nemusí být obezřetný a prozíravý. Ezdráš ve snaze zajistit bezpečný převoz cenností “oddělil dvanáct kněžských předáků”, kterým odvážil “stříbro a zlato i předměty jako oběť pozdvihování pro dům … Boha” Ezdráš 8,24.25. Tito muži byli následně slavnostně pověřeni, aby pozorně střežili svěřené poklady: “Bedlivě to opatrujte, dokud to neodvážíte před předáky kněží a levitů i předáky izraelských rodů v Jeruzalémě v komorách Hospodinova domu.” Ezdráš 8,29. K tomuto úkolu byli vybráni jen ti, o kterých bylo známo, že jsou důvěryhodní. SU 232.2
“Dvanáctý den prvního měsíce jsme se vydali od řeky Ahavy na cestu do Jeruzaléma,” napsal Ezdráš, “a ruka našeho Boha byla nad námi. Vysvobozovala nás z rukou nepřátel a těch, kteří nám na cestě strojili úklady.” Ezdráš 8,31. Po cestě, která trvala přibližně čtyři měsíce, na ně nikdo z nepřátel nevztáhl ruku. Prvního dne pátého měsíce, v sedmém roce vlády krále Artaxerxa, pak synové přesídlenců zdárně dorazili do Jeruzaléma. SU 232.3