Když píseň chvály dozněla, vůdci lidu ukázali na dějinách Izraele, jak veliká je Boží dobrota a jak obrovský je jejich nevděk. Byli za své hříchy potrestáni; nyní uznali, že s nimi Bůh jednal spravedlivě, a zavázali se, že budou zachovávat jeho zákon. Jejich závazek byl zaznamenán písemně a kněží, levité a velmoži jej podepsali. Tato smlouva měla být připomínkou jejich závazku a měla se stát zábranou proti pokušení. Všichni přítomní přísahali, že “budou žít podle Božího zákona, který byl vydán skrze Božího služebníka Mojžíše, a že budou zachovávat a plnit všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, jeho práva a jeho nařízení” Nehemjáš 10,30. Součástí smlouvy byl také závazek, že nebudou uzavírat manželství s pohanskými ženami. SU 251.5
Svou touhu vrátit se k Hospodinu lidé vyjádřili také slibem, že nebudou více znesvěcovat sobotu. Ve snaze co nejvíce zmírnit jakékoli pokušení jim Nehemjáš navrhl, aby se zavázali, že o sobotách nebudou obchodovat s pohany. Doufal, že se mu tak podaří ukončit veškeré obchodní styky. SU 251.6
Rovněž bylo učiněno opatření na podporu veřejných bohoslužeb. Lidé se zavázali, že kromě desátků každý rok věnují určitý obnos ve prospěch chrámové služby. “Losem jsme rozvrhli…,” napsal Nehemjáš, že “budeme přinášet… prvotiny všeho ovoce z každého stromu rok co rok do Hospodinova domu. I prvorozené ze svých synů a ze svého dobytka, jak je psáno v Zákoně.” Nehemjáš 10,35.36. SU 251.7
Izrael se vrátil k Bohu v hluboké lítosti nad svým odpadnutím. Nyní bylo třeba, aby se lidé spolehli na jeho zaslíbení. Bůh jejich pokání přijal a oni se měli radovat z toho, že jim byly odpuštěny hříchy a že se opět mohou těšit Boží přízni. SU 252.1
Nehemjášovo úsilí bylo korunováno úspěchem. Dokud se budou lidé řídit Božím slovem, bude Bůh plnit svá zaslíbení a bohatě jim žehnat. SU 252.2
Každý, kdo je usvědčen z viny a koho trápí vědomí vlastní nehodnosti, může v záznamech těchto událostí najít povzbuzení a posilu pro svou slábnoucí víru. Bible pravdivě popisuje odpadnutí Izraelců, ale také jejich pokání, upřímnou oddanost a dobrovolné oběti, kterými stvrdili svůj návrat k Bohu. SU 252.3
Když se hříšník podvolí vlivu Ducha svatého, uvidí svůj pravý stav a pozná, že přestoupil zákon. Nemusí však propadat zoufalství, protože má odpuštění již zajištěné. Bůh je tím oslaven, když dovolí kajícímu hříšníku spočinout v jeho láskyplném objetí, ováže mu rány, očistí jej a dá mu roucho spasení. SU 252.4