Slova starců Rechabeáma příliš neuspokojila, a proto se obrátil s prosbou o radu na své přátele z dětství: “Co radíte vy? Jak mám odpovědět tomuto lidu, který mi řekl: ‘Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec’?” Tito mladí muži mu řekli, aby si šel tvrdě za svým a jasně jim ukázal, že se mu nikdo nesmí plést do jeho záměrů. SU 34.3
A tak se stalo, že v den, kdy měl Rechabeám přednést své stanovisko, odpověděl lidu tvrdě: “Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás budu trestat důtkami.” 1. Královská 12,14. Rechabeámova snaha Šalomounův útisk ještě přiostřit byla v přímém rozporu s Božími záměry s Izraelem. Ve své necitlivé touze ukázat lidem svou moc odhalil král a jeho rádci svou pýchu a touhu druhé ovládat. SU 34.4
Za Šalomounovy vlády se našlo hodně těch, kdo byli proti královým tyranským praktikám, a tito lidé nyní cítili, že nemohou jinak, než se proti Davidovu domu vzbouřit. “Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: ‘Jaký podíl máme v Davidovi? … Ke svým stanům, Izraeli! Nyní pohleď na svůj dům, Davide!’ A Izrael se rozešel ke svým stanům.” 1. Královská 12,16. SU 34.5
Pobouření, které vyvolal Rechabeámův neuvážený projev, se nedalo uklidnit. Dvanáct izraelských kmenů se rozdělilo; kmeny Juda a Benjamín vytvořily jižní království, kterému vládl Rechabeám, a zbylých deset kmenů si ustavilo samostatnou vládu a pod vedením Jarobeáma zformovalo severní království, Izrael. “Tak se naplnilo slovo, které Hospodin ohlásil Jarobeámovi.” 1. Královská 12,15. SU 34.6
Když Rechabeám viděl, že mu deset kmenů vypovědělo poslušnost, začal okamžitě jednat. S pomocí Adoráma, jednoho z velmi vlivných mužů svého království, se snažil vyjednat smír, “ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma.” 1. Královská 12,18. SU 34.7
V Jeruzalémě “shromáždil celý dům Judův a kmen Benjamínův, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s domem izraelským a vrátili království Rechabeámovi, synu Šalomounovu. I stalo se slovo Boží k Šemajášovi, muži Božímu… Toto praví Hospodin: ‘Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím, Izraelcům. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.’ Uposlechli tedy Hospodinova slova a vrátili se zpět, jak Hospodin nařídil.” 1. Královská 12,21-24. SU 34.8
Následující tři roky se Rechabeám snažil vzít si z této zkušenosti, kterou prožil na začátku své vlády, poučení a jeho snaha přinášela dobré ovoce. Vybudoval opevněná města a “nesmírně je posílil” 2. Paralipomenon 11,12. Tajemství prosperity judského království však spočívalo v tom, že se lid obracel k Bohu jako ke svému svrchovanému vládci. Díky tomu si kmeny Judy a Benjamína vydobyly velmi výhodné postavení. “Ti, kteří si předsevzali hledat Hospodina, … přicházeli do Jeruzaléma obětovat Hospodinu, Bohu svých otců. Posilovali judské království a po tři léta dodávali odvahu Rechabeámovi, synu Šalomounovu. Po tři léta totiž chodili cestou Davida a Šalomouna.” 2. Paralipomenon 11,16.17. SU 35.1