U brány Jizreelu se Elijáš od Achaba oddělil. Prorok, který se rozhodl zůstat před hradbami města, se zabalil do svého pláště a uložil se na holou zem k spánku. Král zanedlouho dorazil do bezpečí svého zámku a seznámil svou manželku se vším, co se toho dne událo. Ve chvíli, kdy Achab vyprávěl o vyhlazení modlářských kněží, nekajícné královnino srdce se naplnilo hněvem. Nechtěla připustit, že celou záležitost řídí Hospodin, a ve své pýše prohlásila, že Elijáš musí zemřít. SU 60.5
Tu noc přišel za Elijášem posel a předal mu následující vzkaz od královny Jezábel: “Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!” 1. Královská 19,2. SU 60.6
Zdálo se, že poté, co Elijáš projevil tak neochvějnou odvahu a jednoznačně porazil krále, proroky i lid, už nikdy nemůže propadnout malomyslnosti a strachu. Ale v této těžké chvíli jej jeho víra a odvaha opustily. Probudil se zcela zmatený a bezradný. Z nebe se lily provazce deště a všude kolem byla černočerná tma. V ten okamžik zcela zapomněl na to, jak jej Bůh před třemi roky zavedl do bezpečného úkrytu, a chtěl si sám útěkem zachránit život. SU 60.7