Jednou chtěl Elíšu zabít aramejský král za to, že vyzradil králi Izraele jeho bojové plány. Bylo to krátce po tajné schůzce, na které se se svými rádci dohodl na tom, kde rozloží svůj tábor. Bůh s jejich plánem vzápětí seznámil Elíšu a poslal jej, aby vše pověděl izraelskému králi. Měl mu vyřídit: “,Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!’ Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát. SU 100.4
Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: ‘Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?’ Jeden z jeho služebníků řekl: ‘Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici.’” 2. Královská 6,9-12. SU 101.1
Aramejský král, který se rozhodl, že se proroka stůj co stůj musí zbavit, přikázal: “Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout.” Když se král dozvěděl, že je v Dótanu, “poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město. Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město.” 2. Královská 6,13-15. SU 101.2
Vyděšený sluha přiběhl za Elíšou se slovy: “Běda, můj pane, co teď budeme dělat?” SU 101.3
“Neboj se,” řekl mu prorok, “s námi je jich víc než s nimi.” Pak se Elíša modlil za to, aby se o pravdivosti jeho slov přesvědčil sluha sám. “,Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!’ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.” 2. Královská 6,15-17. Zástupy nebeských andělů přišly s velikou silou pomoci bezbranným Božím služebníkům. SU 101.4
“Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: ‘Raň tento pronárod zaslepeností!’ I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova. Elíša jim řekl: ‘To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte.’ A dovedl je do Samaří. Sotva vstoupil do Samaří, Elíša řekl: ‘Hospodine, otevři jim oči, ať vidí.’… Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: ‘Můj otče, mám je dát pobít?’ Řekl mu: ‘Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu.’” 2. Královská 6,18-22. SU 101.5