Prorokův úkol byl jasný, měl vystoupit proti převládajícímu zlu. Izajáš se však zdráhal svěřený úkol přijmout bez toho, aniž by dostal ujištění, že existuje nějaká naděje na úspěch. Proto se Boha zeptal: “Dlouho ještě, Panovníku?” Izajáš 6,11. Je mezi tvým lidem někdo, kdo se odvrátí od zla, vyzná své hříchy a bude uzdraven? SU 118.6
Ne že by jeho úsilí nemělo přinést žádné ovoce, ale zlo, které se šířilo po mnoho generací, nebylo možné odstranit za jeho života. Musí se stát trpělivým a odvážným učitelem — poslem naděje i soudu. Ostatek věrných musí být zachráněn. Aby k tomu však mohlo dojít, musel neposlušný národ obdržet naléhavé poselství. SU 119.1
Deset kmenů severního království bude zakrátko rozptýleno mezi pohany. Vojska znepřátelených národů, která přinášela zhoubu, měla znovu a znovu plenit zemi. Dokonce i Jeruzalém měl brzy padnout a Juda měl být odveden do zajetí. Zaslíbená země však nezůstane pustá navěky. Izajáš dostal od nebeského posla následující ujištění: SU 119.2
“Zůstane-li v ní jen desetina,
i ta bude zajata a přijde vniveč
jako posvátný strom, jako dub,
po jehož skácení zbude
jen pahýl.
Tento pahýl bude símě svaté.” Izajáš 6,13. SU 119.3
Toto ujištění dodalo Izajášovi odvahu. Spatřil Krále, Hospodina zástupů, a uslyšel zpěv serafů: “celá země je plná jeho slávy” Izajáš 6,3. Rovněž měl jistotu, že jeho slova budou potvrzována mocí Ducha svatého. Takto posílen se Izajáš pustil do plnění svěřeného úkolu. Po celou dlouhou dobu, kdy poslušně vykonával své obtížné poslání, měl na srdci toto vidění. Více jak šedesát let seznamoval národ s budoucí slávou Božího lidu. SU 119.4