Přišel čas, kdy se věřící museli vrátit domů. Bůh přijal ty, kteří s lítostí vyznali své hříchy a obrátili se na něj s prosbou o odpuštění. SU 131.1
Lidé, kteří se vraceli domů, měli za úkol vykonat mnoho důležité práce. Pokud se jim svěřený úkol podaří splnit, bude to svědectvím o tom, že reforma byla dokončena. “Když to všechno skončilo, všechen Izrael, ti, kteří se sešli, vyšli do judských měst a roztříštili posvátné sloupy, pokáceli posvátné kůly a pobořili posvátná návrší a oltáře v celém Judsku a Benjamínsku i na území Efrajimově a Manasesově, a to dokonale. Pak se všichni Izraelci vrátili do svých měst, každý do svého území.” 2. Paralipomenon 31,1. SU 131.2
“Tak to učinil Chizkijáš v celém Judsku. Činil, co bylo dobré, správné a pravdivé před Hospodinem, jeho Bohem… Činil je celým svým srdcem a dílo se mu dařilo.” 2. Paralipomenon 31,20.21. SU 131.3
Protože se však Asyřanům podařilo rozptýlit deset izraelských kmenů mezi okolní národy, mnozí začali pochybovat o moci Boha Hebrejů. Povzbuzeni svými úspěchy, dlouho se Ninivští neřídili Jonášovým poselstvím a opět začali Bohu tvrdošíjně vzdorovat. Tak se stalo, že několik let po pádu Samaří se vítězná vojska objevila v Palestině a chystala se zaútočit na judská města. Musela se ale znenadání na nějaký čas stáhnout, protože v některých částech jejich království došlo k vážným nepokojům. Až téměř na sklonku Chizkijášovy vlády se mělo před zraky celého světa ukázat, jestli pohanští bohové zvítězí nad Bohem nebes. SU 131.4