Jako věřící v Krista potřebujeme větší víru. Potřebujeme být zanícenější v modlitbách. Mnozí se diví, proč jsou jejich modlitby jako bez života, proč je jejich víra tak chabá a váhající a jejich křesťanská zkušenost tak temná a nejistá. “Proč se postíme a nevšímáš si toho?” říkají. “Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.” V padesáté osmé kapitole Izajáše Kristus ukázal, jak může být tento stav věcí změněn. Říká: “Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?” DZ 35.3
Izajáš 58,3.6.7. Toto je recept, který Kristus předepisuje malomyslné, pochybující a chvějící se duši. Ať tito zarmoucení, kteří takto před Pánem truchlí, povstanou a pomohou někomu, kdo pomoc potřebuje. DZ 36.1
Každý sbor potřebuje být veden Duchem svatým. Nyní je ta pravá chvíle se za to modlit. Ale Bůh v každém svém díle určeném pro člověka s ním touží spolupracovat. Proto Pán vyzývá církev, aby projevovala více zbožnosti, více správného smyslu pro povinnost a jasnější uvědomění si svých závazků vůči Stvořiteli. Volá nás k tomu, abychom se stali čistým, posvěceným a pracujícím lidem. A křesťanské dílo pomoci je jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, neboť Duch svatý spolupracuje se všemi, kdo konají Boží službu. (Testimonies for the Church, sv. 6, s. 266,267) DZ 36.2