Hřivny, které Kristus svěřil církvi, to jsou zvláštní dary a požehnání udělované Duchem svatým. “Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.” 1. Korintským 12,8-11. Všichni lidé nedostanou stejné dary, ale každému služebníkovi Mistr slíbil nějaký dar Ducha. PM 165.2
Dříve, než Kristus opustil své učedníky, dechl na ně a řekl jim: “Přijměte Ducha svatého.” Jan 20,22. Potom prohlásil: “Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec.” Lukáš 24,49. Ale teprve po nanebevstoupení Pána Ježíše učedníci přijali tento dar v plnosti. Teprve až se plně odevzdali Bohu, vírou a na modlitbě přijali Ducha svatého. Kristus udělil svým následovníkům nebeské dary ve zvláštní míře. Když Kristus “vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem” Efezským 4,8). “Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.” Duch pak “uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce” Efezským 4,7; 1. Korintským 12,11. Tyto dary nám již nyní patří v Kristu, ale jejich skutečné přijetí závisí na tom, jak přijímáme Božího Ducha. PM 165.3
Lidé si patřičně neváží zaslíbení Ducha svatého. To je důvod, proč se toto zaslíbení neuskutečňuje tak, jak by mohlo. Protože Duch svatý není přítomen, kázání evangelia je neúčinné. Zvěstovatelé evangelia mohou být vzdělaní, nadaní, výřeční, mohou mít všechny vrozené nebo získané schopnosti, ale bez přítomnosti Ducha svatého nezapůsobí ani na jediné srdce a nezískají pro Krista ani jediného hříšníka. Jsou-li učedníci Kristovi spojeni s Kristem, mají-li dary Ducha, pak i ti nejprostší a nejméně vzdělaní učedníci získají moc, která zapůsobí na lidská srdce. Bůh z nich činí své nástroje a jejich prostřednictvím budou ve světě působit ty nejušlechtilejší vlivy. PM 165.4