Umění mluvit je dar, který bychom měli pečlivě pěstovat. Ze všech darů, které od Boha dostáváme, je řeč jedním z největších požehnání. Hlasem můžeme přesvědčovat a dokazovat, jím přednášíme Bohu modlitby a chvály, vypravujeme druhým o lásce Vykupitele. Jak je tedy důležité, abychom svou řeč vypěstovali pro co nejúčinnější konání dobra! PM 169.4
Kulturu hlasu a jeho správné používání lidé velmi zanedbávají, a to i lidé vzdělaní a lidé, kteří pracují pro rozvoj církve. Mnozí čtou a mluví tak tiše nebo tak rychle, že je jim těžko rozumět. Někteří špatně a nezřetelně vyslovují. Jiní mluví vysokým, ostrým hlasem, který je posluchačům nepříjemný. Různé texty, písně, zprávy a oznámení jsou často přednášeny při veřejných shromážděních tak, že jim nelze rozumět. Takový přednes nemůže zapůsobit. PM 169.5
Nesprávný přednes můžeme a máme napravit. Bible nám radí i v tomto případě. O levitech, kteří za dnů Ezdráše četli lidu Písmo svaté, se říká: “Četli z knihy Božího zákona po oddílech, a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.” Nehemjáš 8,8. PM 169.6
Vlastní pílí mohou všichni získat schopnost číst srozumitelně a mluvit jasně, zřetelně a důrazně. Cvičíme-li svůj hlas, můžeme podstatně zvýšit svůj úspěch v práci pro Krista. PM 169.7
Bůh povolal každého křesťana, aby seznamoval druhé s nevyčerpatelnými poklady Ježíše Krista. Každý věřící by proto měl usilovat o zušlechtění řeči. Měl by přednášet takovým způsobem, aby lidé rádi naslouchali zvěsti Božího slova. Bůh nechce mít drsné a hrubé nástroje. Nepřeje si, aby člověk snižoval a znehodnocoval nebeský vliv, který jeho prostřednictvím měl působit na jiné. PM 170.1
Vzhlížejme k Pánu Ježíši jako k dokonalému vzoru. Prosme o pomoc Ducha svatého a v Boží síle se snažme vycvičit každý orgán těla tak, aby dokonale plnil své úkoly. PM 170.2
Platí to především pro ty, kteří jsou povoláni k veřejné službě. Každý kazatel a učitel by měl mít na mysli, že tlumočí lidem poselství o věčných hodnotách. Pravda, kterou hlásají, je bude soudit ve velký den konečného účtování. Způsob jejich přednesu ovlivní mnohé, zda přijmou nebo opovrhnou poselstvím. Přednášejme proto poselství tak, aby mu lidé rozuměli a aby zasáhlo jejich srdce. Zvěstujme je pomalu, zřetelně a se vší vážností, jak to vyžaduje význam poselství. PM 170.3
Pravá kultura slova a využití jeho moci se uplatňuje v každém oboru křesťanské činnosti. Projevuje se v rodinném životě a v každé oblasti mezilidských vztahů. Navykněme si mluvit příjemným hlasem, používat čistý a přesný jazyk, laskavá a zdvořilá slova. Přívětivá slova působí na člověka jako balzám. Písmo o Kristu říká, že jeho ústa šířila milost a že “uměl zemdleného podpírat slovem” Izajáš 50,4. Pán nás vyzývá: “Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité” (Koloským 4,6), aby “posluchačům přineslo milost” Efezským 4,29. PM 170.4
Zvlášť pečlivě máme vybírat slova, když se snažíme napomínat někoho druhého. Buď se staneme “smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě”, nebo “vůní životodárnou vedoucí k životu” 2. Korintským 2,16. Mnozí, kteří napomínají nebo udílejí rady, používají ostré, tvrdé výrazy. Nevhodná slova nemohou vyléčit poraněné nitro. Špatně volené výrazy jen popuzují a vedou chybující k odporu. Všichni, kdo chtějí obhajovat zásady pravdy, musí přijmout nebeský olej lásky. Za všech okolností mají napomínat s láskou. Naše slova pak budou působit k nápravě a nevyvolají hořkost. Kristus jim dá svým Duchem sílu a moc. To je jeho dílo. PM 170.5
Nemluvme ukvapeně a nemoudře. Následovník Ježíše Krista nesmí pronášet žádné pomluvy, lehkovážné řeči a rozmrzelá slova. Apoštol Pavel napsal pod vlivem Ducha svatého: “Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo.” Efezským 4,29. Špatným slovem nejsou míněna jen hrubá slova. Je jím míněn každý výraz, který neodpovídá zásadám čistého náboženství. Zahrnují také dvojsmyslné řeči a zlomyslné narážky. Pokud proti takovým řečem nic nepodnikáme, mohou vést k velkému hříchu. PM 170.6
Rodiče i každý jednotlivý křesťan má za povinnost stavět se proti neslušným řečem. Jsme-li ve společnosti lidí, kteří si libují v nerozumných hovorech, vynasnažme se změnit předmět řeči, pokud je to možné. S Boží pomocí bychom měli klidně hovor přerušit a uvést nějaké užitečné téma. PM 170.7
Rodiče mají za úkol vychovávat u dětí správné návyky v řeči. Nejlepší školou pro kulturu vyjadřování je rodinný život. Od nejranějších let by se děti měly učit mluvit s rodiči a mezi sebou uctivě a laskavě. Veďme je k tomu, aby se vyjadřovaly uctivě, pravdivě a čistě. Rodiče se mají sami denně učit v Kristově škole. Pak mohou slovem a příkladem učit své děti mluvit “zdravé a nepochybné slovo”, aby “nikdo o nás nemohl povědět nic špatného” Titovi 2,8. To je jedna z jejich největších a nejodpovědnějších povinností. PM 171.1
Jako Kristovi následovníci bychom měli používat taková slova, která by druhým pomáhala a povzbuzovala je v křesťanském životě. Mnohem více máme mluvit o svých vzácných zkušenostech s Pánem. Vyprávějme o Božím milosrdenství a laskavosti, o nezměrné hloubce Spasitelovy lásky. Naše slova mají vyjadřovat chválu a díky Bohu. Jestliže přemýšlíme o Boží lásce, projeví se to v našich rozhovorech. Nebude nám zatěžko hovořit o tom, co tvoří náš duchovní život. Velké myšlenky, ušlechtilé snahy, jasné chápání pravdy, nesobecké úmysly, touha po zbožnosti a svatosti se projevují ve slovech, která ukazují, co máme v srdci. Když se Kristus projeví v naší řeči, pak naše slova získají moc přivádět jiné ke Kristu. PM 171.2
Vyprávějme o Pánu Ježíši všem, kdo ho neznají. Dělejme to jako Kristus. Ať byl kdekoliv, v synagoze, na cestě, ve člunu, na hostině u farizea nebo u stolu celníka, všude lidem vyprávěl o věčných hodnotách. Náměty z přírody a události každodenního života spojoval se slovy pravdy. Kristus přitahoval srdce svých posluchačů, protože léčil nemocné, utěšoval zarmoucené, bral jejich děti do náruče a žehnal jim. Když začal mluvit, upřela se na něho jejich pozornost a každé slovo je ovlivňovalo k dobrému. PM 171.3
Podobně máme jednat i my. Ať jsme kdekoli, vyhledávejme příležitosti, abychom druhým vyprávěli o Spasiteli. Budeme-li konat dobro, jak to dělal Pán Ježíš, budou se nám také otevírat srdce, jako se otevírala jemu. Ne stroze, ale s taktem, který se rodí z Boží lásky, jim můžeme vyprávět o Pánu, který je “významnější nad tisíce jiných” a “přežádoucí” Píseň písní 5,10.16. To je nejvyšší, nejušlechtilejší dílo, ve kterém můžeme využít dar řeči. Bůh nám tento dar propůjčil, abychom mluvili o Kristu jako o Spasiteli, který odpouští hřích. PM 171.4