Bylo mi ukázáno, že by se zbožní rodiče měli při svém výchovném působení seznámit se sklony a povahou svých dětí a měli by se snažit uspokojit jejich potřeby. Někteří rodiče se svědomitě starají o naplňování jejich časných potřeb; láskyplně a svědomitě o ně pečují v době nemoci a myslí si, že tím splnili svou povinnost. To je však jen část jejich práce. Je totiž nutné, aby naplňovali i jejich duševní potřeby. Musí nají správný způsob, jak uzdravit jejich porušenou mysl, což vůbec není snadné. RPC 166.2
Dětská trápení jsou stejně těžká, stejně bolestivá jako trápení dospělých lidí. Ani rodiče nemají pořád dobrou náladu. Velmi často jsou rozladění. Jednají na základě mylných předpokladů a nepříjemných pocitů. Satan je vystavuje tlaku a oni mu podléhají. Vyjadřují se úsečně, svým jednáním v dětech vyvolávají hněv a někdy bývají příliš nároční a podráždění. Tato nálada přechází i na jejich nebohé děti, ale oni jim nejsou schopni pomoci, protože jejich špatnou náladu zapříčinili. Někdy se zdá, že se nic nedaří. Rodiče z toho viní své děti a říkají, že jsou neposlušné a nezvladatelné, považují je za nejhorší děti na světě, a přitom jsou to oni, kdo zapříčinil jejich špatnou náladu. RPC 166.3
Někteří rodiče, kteří se neumějí ovládat, vyvolávají mnoho svárů. Místo, aby své děti klidným hlasem požádali, aby udělaly to a ono, podrážděně jim udílejí rozkazy a zároveň jim nezaslouženě nadávají a kritizují je. Rodiče, takto ničíte veselou dětskou mysl a berete jim zdroj motivace. Děti vaše příkazy neplní z lásky, ale proto, že se vás bojí. Nevkládají do práce své srdce. Jelikož to pro ně není zábava, nýbrž dřina, mají sklon některé z vašich nařízení neuposlechnout, což znásobuje váš hněv a zhoršuje celou situaci. Děti jsou znovu vystaveny kritice a své nedostatky mají neustále před očima. RPC 166.4
Když podlehnou pokušení a následně si svou chybu uvědomí a projeví lítost, odpusťte jim tak samozřejmě, jak byste si přáli, aby vám odpustil váš nebeský Otec. Laskavě je napomeňte a získejte si jejich srdce. Je to velmi důležité. Brzy totiž na ně začnou působit vlivy, které se je od vás budou snažit odvést, a vy se jim musíte postavit. Proto se snažte docílit toho, aby vám důvěřovaly. Dovolte jim dělit se s vámi o své radosti i strasti. Tím, že je v tom budete podporovat, ochráníte je proti mnoha satanovým pastem, které na jejich nezkušené nohy nastražil. Nebuďte na ně jen přísní, jako byste zapomněli, že jste také byli dětmi. Nechtějte po nich, aby byly dokonalé, ani se nesnažte dosáhnout toho, aby se okamžitě začaly chovat jako dospělí. Budete-li o to usilovat, ztratíte s nimi kontakt a způsobíte, že podlehnou špatným vlivům. Cizí lidé otráví jejich mladou mysl dřív, než je stačíte varovat před nebezpečím. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 384-387) RPC 166.5