Některé matky vychovají své děti nahodile. Někdy jim k jejich škodě ve všem vyhoví, jindy jim odepřou pochvalu, která by jejich dětské srdce potěšila. V tom rozhodně nenásledují Krista. On děti miloval, rozuměl jejich pocitům a věděl o jejich radostech i strastech. (The Ministry of Healing, s. 389,390) RPC 169.1
Když vás budou děti prosit, jestli by se mohly sejít s určitými lidmi nebo se zúčastnit nějaké bujaré oslavy, řekněte jim: “Nemůžu tě tam pustit. Sedni si a já ti povím proč. Pracuji pro věčnost a pro Boha. Bůh mi tě dal a nařídil mi, abych o tebe pečovala. Jsem pro tebe zástupcem Boha, mé dítě, a proto tě musím střežit jako ta, která se jednou bude zodpovídat Bohu. Chceš, aby o tvé matce bylo v knize života napsáno, že selhala ve výchově svého dítěte, že dovolila nepříteli, aby zabral území, které měla chránit? Nejprve tě seznámím s tím, co je správné, a pak, budeš-li chtít, se můžeš ke své matce otočit zády a vydat se po nesprávné cestě. To už ale za své rozhodnutí poneseš plnou zodpovědnost.” RPC 169.2
Takto jsem to se svými dětmi dělala já, a dříve než jsem domluvila, rozplakaly se a řekly mi: “Prosím tě, pomodli se za nás!” Nikdy jsem jim modlitbu neodepřela. Klekla jsem si vedle nich a modlila se za ně. Potom jsem se vzdálila a až do rána, do východu slunce, jsem Boha prosila, aby potlačil vliv nepřítele, a nakonec jsem zvítězila. Přestože jsem tomu obětovala celou noc, pocítila jsem veliké zadostiučinění, když moje děti přišly, objaly mě kolem krku a řekly: “Ach, mami, jsme tak rády, že jsi nás nikam nepustila. Nyní vidíme, že to nebylo správné.” RPC 169.3
Rodiče, takto musíte postupovat, jestliže vám na dětech záleží. Chcete-li se s nimi setkat v Božím království, musí se z této práce stát vaše poslání. (The Adventist Home, s. 528,529) RPC 169.4
V této i jakékoli jiné zemi není možné děti správně vychovat, pokud žijí v blízkosti velkých měst. Životní styl ve velkoměstě deformuje jejich mysl natolik, že není schopná přijmout pravdu. (Fundamentals of Christian Education, s. 312) RPC 169.5