Existují dvě skupiny chudých, které máme neustále ve své blízkosti — do první skupiny patří ti, kteří si vlastním přičiněním zničili život a pořád se dopouštějí stejných chyb, a do druhé ti, kdo se do problémů dostali kvůli pravdě. Je třeba, abychom je milovali jako sebe samé a jednali s nimi moudře a uvážlivě. RPC 242.2
V případě těch, kdo jsou chudí pro Pána, je to jasné. I za cenu vlastního nepohodlí musíme pomoci těm, kdo byli kvůli pravdě vyhnáni ze svých domovů a dostali se do nesnází. Musíme jim pomoci všude tam, kde jim to prospěje. Musíme hříšnému světu ukázat, že Bůh tyto lidi nenechá zahynout. RPC 242.3
Čím dál více potřebujeme soucitné a štědré lidi, kteří dokážou zapřít své já a postarat se o ty, jež miluje Bůh. V žádném případě nesmíme přehlížet potřeby chudých členů Božího lidu. Musíme najít způsob, jak jim zajistit obživu. Některé bude nutné naučit pracovat. Jiné zase, kteří pracují tvrdě a všechny své prostředky vynaloží na zabezpečení svých rodin, musíme zvláštním způsobem podpořit. Musíme jim projevit zájem a pomoci jim najít nějaké výhodnější zaměstnání. Měli bychom mít ve sborech fond na podporu těchto chudých rodin, které milují Boha a zachovávají jeho přikázání. RPC 242.4
Někteří z těch, kteří milují a poslouchají Boha, zchudli v důsledku nepříznivých okolností. Jiní nejsou dostatečně opatrní a neumějí hospodařit. Další jsou chudí, protože onemocněli nebo měli smůlu. Každý z těchto lidí je v nouzi a potřebuje naši pomoc, kterou bychom jim neměli upřít, protože je to důležitá součást naší misijní práce. RPC 242.5
Kdekoli vznikne sbor, jeho členové se musejí věrně starat o potřebné věřící. To ale nestačí. Musejí pomáhat i těm, kteří nemají úctu k jejich víře. V důsledku takového jednání mnozí z těchto lidí přijmou přítomnou pravdu. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 269-271) RPC 242.6