Ze všech lidí, kteří potřebují naši pomoc, si největší pozornost zasluhují vdovy a sirotci. Jsou předmětem zvláštní Boží péče. S důvěrou je svěřil křesťanům, aby se o ně starali. “Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.” Jakubův 1,27. RPC 243.6
Mnoho otců, kteří zemřeli ve víře ve věčná Boží zaslíbení, opustilo své nejmilejší s nadějí, že se o ně Pán postará. Jak Pán o tyto nebohé pozůstalé pečuje? Nesesílá jim manu z nebe ani k nim neposílá havrany s jídlem, nýbrž působí na lidská srdce, z nichž odstraňuje sobectví a probouzí v nich štědrost. Zkouší lásku svých následovníků tím, že jim svěřuje do milosrdné péče trpící a opuštěné. RPC 243.7
Ať ti, v nichž přebývá Boží láska, otevřou svá srdce a domovy a přijmou tyto osiřelé děti. Pokud nemají žádné příbuzné, kteří by je mohli zaopatřit, měli by je členové našich sborů adoptovat nebo jim aspoň pomoci najít vhodný domov u slušných lidí. RPC 243.8
Kristus na tyto děti zvláštním způsobem dohlíží a dotýká se ho, když je věřící zanedbávají. Každé dobrodiní, které jim v Ježíšově jménu prokážeme, je přijato jako čin vykonaný pro Krista. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 281) RPC 243.9