Spatřila jsem Boží lid a všimla si, že je velmi otřesen. Někteří, kteří měli pevnou víru, bolestivě naříkali a volali k Bohu. RPC 287.3
Viděla jsem jiné, kteří neprosili ani nekřičeli. Zdáli se být lhostejní a bezstarostní. Nestavěli se proti temnotě, která je obklopovala, a brzy se v ní úplně ztratili. Boží andělé je opustili a přispěchali na pomoc těm, kteří se ze všech sil bránili zlým andělům a vytrvale volali k Bohu. Jakmile Boží andělé opustili ty, kdo přestali bojovat, ztratila jsem je z očí. Zatímco křik modlitebníků stoupal k nebi, Ježíš jim poslal paprsek světla, aby je povzbudil a podpořil je. RPC 287.4
Ptala jsem se na význam tohoto tříbení a dozvěděla jsem se, že je to důsledek svědectví vyplývajícího z rad, které udělil Pravý svědek laodikejské církvi. To zapůsobí na srdce těch, kdo o něm uvažují, a povede je ke vztyčení korouhve a k zvěstování pravdy. Jiní však toto svědectví nepřijmou. Postaví se proti němu a v Božím lidu dojde k tříbení. RPC 287.5
Lidé věnují svědectví Pravého svědka jen polovičatou pozornost. Ke svědectví, na němž závisí osud církve, přistupují lehkovážně, ba dokonce je úplně ignorují. Toto svědectví nás musí vést k pokání a každý, kdo je opravdu přijme a začne se jím řídit, bude očištěn. RPC 287.6
Anděl mi řekl: “Poslouchej!” Brzy jsem uslyšela hlas, který zněl jako mnoho dokonale sladěných hudebních nástrojů — přesně tak byl lahodný a harmonický. Nevyrovnala se mu žádná hudba, kterou jsem kdy slyšela. Byl naplněný milostí, soucitem a povznášející svatou radostí. Celou mě rozechvíval. Anděl mi řekl: “Podívej!” Opět jsem spatřila skupinu těch, co byli dříve tvrdě tříbeni. Uviděla jsem ty, kdo prve plakali, duchovně strádali a modlili se. Nyní je obklopovalo dvojnásobné množství andělů a na sobě měli brnění, které chránilo celé jejich tělo. Pohybovali se přesně podle pokynů jako vojáci. Výrazy jejich tváří svědčily RPC 287.7
o tom, že mají za sebou lítý boj a vytrpěli mnoho bolesti. I přes známky tvrdého vnitřního utrpení z nich však vyzařovalo nebeské světlo a milost. Zvítězili, a to v nich vyvolalo hlubokou vděčnost a svatou radost. RPC 288.1
Počet lidí v této skupině se snížil. Někteří odpadli a zůstali na cestě. (Viz Zjevení 3,15-17.) Bezstarostní a lhostejní, kteří nebyli mezi těmi, kdo oslavovali vítězství a spasení, odpadli a zůstali v temnotě proto, že vytrvale neprosili a nermoutili se. Jejich počet byl však ihned doplněn těmi, kdo s nadšením přijali pravdu a ochotně zaujali jejich postavení. Andělé zla se sice kolem nich pořád tísnili, ale už jim nemohli nijak ublížit. (Viz Efezským 6,12-18.) RPC 288.2
Slyšela jsem ty, kdo byli oblečeni v brnění, jak s velikou mocí zvěstují pravdu. Bylo to působivé. Viděla jsem svázané lidi. Ženy byly svázány svými muži a děti svými rodiči. Ti čestní, kteří neměli příležitost poznat pravdu, ji nyní s nadšením přijali. Všechen strach, který měli z příbuzných, zmizel. Nezajímalo je už nic než pravda. Byla pro ně cennější a vzácnější než život. Zeptala jsem se, co způsobilo tuto velkou změnu. Anděl mi řekl: “Byl na ně vylit pozdní déšť, osvěžující déšť Boží přítomnosti, hlasité volání třetího anděla.” RPC 288.3
Tito vyvolení byli nadáni velikou mocí. Anděl mi řekl: “Podívej!” Spatřila jsem hříšníky a bezvěrce. Všichni byli v pohybu. Nadšení a moc Božího lidu je rozzuřily a vyvedly z míry. Všude vládl zmatek. Viděla jsem, že Bůh skupině nadané Boží mocí a světlem pomáhá. Přestože kolem nich houstla tma, nepohnuli se z místa, opírali se o Boha a důvěřovali mu. Hleděla jsem na ně s úžasem. Potom jsem slyšela, jak úpěnlivě volají k Bohu. Volali bez přestání ve dne v noci. (Viz Lukáš 18,7.8; Zjevení 14,14.15.) RPC 288.4
Uslyšela jsem tato slova: “Ó Bože, buď vůle tvá! Jestliže tím bude oslaveno tvé jméno, připrav únikovou cestu pro svůj lid! Zachraň nás z rukou pohanů! Usilují o naše životy; tvoje paže nám však může zajistit spásu!” Toto jsou slova, která mi uvízla v paměti. Zdálo se, že si všichni byli vědomi své nehodnosti a s ochotou se řídili Boží vůlí. Každý z nich, bez výjimky, jako Jákob upřímně prosil a ze všech sil zápasil o záchranu. RPC 288.5
Krátce poté, co vykřičeli své prosby, přispěchal jim na pomoc anděl. Byl vysoký a mocný, ale nezachránil je. Řekl mi: “Ještě se nenaplnila Boží vůle. Musí pít z kalicha. Musí být pokřtěni křtem.” RPC 288.6
Následně jsem uslyšela Boží hlas, který otřásl nebem i zemí. (Viz Jóel 4,16; Židům 12,26; Zjevení 16,17.) Nastalo silné zemětřesení. Budovy se řítily a všude kolem byly sutiny. Potom jsem uslyšela vítězoslavný výkřik. Byl hlasitý, melodický a čistý. Pohlédla jsem na skupinu těch, kteří ještě před chvílí čelili neuvěřitelnému tlaku a sevření. Byli vysvobozeni ze zajetí. Ozařovalo je nádherné světlo. Vypadali překrásně. Všechna únava a známky starostí z jejich tváří zmizely; byli nádherní a zdraví. Jejich nepřátelé, kteří je obklopovali, padali k zemi jako mrtví. Nedokázali snést světlo, které ozařovalo zachráněné svaté. Toto světlo na nich spočívalo tak dlouho, dokud se z nebeských oblaků nevynořil Ježíš. Potom byla skupina věrných, kteří prošli zkouškou, v okamžení proměněna a oděna slávou. Hroby se otevřely a vyšli z nich svatí oděni nesmrtelností, kteří volali: “Zvítězili jsme nad smrtí a hrobem!” Následně byli společně se skupinou živých svatých vyzdviženi k Pánu do vzduchu. Přitom se z úst všech, kteří dosáhli nesmrtelnosti, ozývalo provolávání slávy a vítězný pokřik. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 179-184) RPC 288.7