Nutnost osobní čistoty byla vštěpována způsobem co nejpůsobivějším. Než se Izraelci shromáždili u hory Sinaj, aby vyslechli vyhlášení zákona Božím hlasem, byli všichni vyzváni, aby se umyli a vyprali svůj oděv. Tento příkaz museli pod trestem smrti splnit. V přítomnosti Boha se netrpěla žádná nečistota. ZNP 144.2
Za svého pobytu na poušti byli Izraelci takřka stále ve volné přírodě, kde nečistoty mají méně škodlivé účinky, než jaké mají na obyvatele domů, kteří žijí v těsnějším společenství. Přesto se vyžadovalo, aby ve stanech a kolem nich byla udržována nejpřísnější čistota. V táboře ani v jeho blízkosti nebylo dovoleno ponechávat odpadky. Bůh řekl: ZNP 144.3
“Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý.” 5. Mojžíšova 23,14. ZNP 144.4