Strava, která byla na počátku určena člověku, neobsahovala živočišné produkty. Teprve po potopě, kdy byla na zemi zničena veškerá zeleň, dostal člověk povolení jíst maso. ZNP 162.1
Výběrem potravy pro lidi v ráji Bůh ukázal, jaká strava je pro člověka nejlepší. Stejné naučení dal i tím, co vybral pro Izrael. Vyvedl Izraelce z Egypta a vychovával je, aby se mohli stát jeho vyvoleným národem. Jejich prostřednictvím chtěl učit svět a být mu požehnáním. Dal jim potravu, která se pro tento účel nejlépe hodila. Nedal jim maso, ale manu, “nebeský chléb”. Jen proto, že byli nespokojení, reptali a vzpomínali na hrnce masa, které měli v Egyptě, bylo jim dovoleno jíst maso zvířat, a to jen na krátkou dobu. Požívání masa přivodilo nemoc a smrt tisícům lidí. Přesto omezení na bezmasou stravu nebylo nikdy zcela přijato. Bylo i nadále příčinou nespokojenosti a reptání, ať už otevřeného, nebo skrytého, a nebylo trvale dodržováno. ZNP 162.2
Když se Izraelci usadili v Kenaanu, bylo jim povoleno používat potraviny živočišného původu. Museli ovšem přitom úzkostlivě zachovávat omezení, která měla zmírnit škodlivé následky. Jedení vepřového masa bylo zakázáno, stejně jako požívání jiných zvířat, ptáků a ryb, jejichž maso bylo prohlášeno za nečisté. U těch druhů masa, které byly povoleny, bylo přísně zapovězeno jíst tuk a krev. ZNP 162.3
K jídlu mohla být použita jen zvířata, která byla v dobrém zdravotním stavu. Za potravu nemohl být použit živočich, který byl roztrhán, který sám uhynul nebo z nějž nebyla pečlivě vypuštěna krev. ZNP 162.4
Izraelci utrpěli těžkou ztrátu tím, že se odklonili od stravy, kterou jim určil Bůh. Žádali masitou potravu, a museli tedy nést následky. Neusilovali o to, aby ve své povaze odráželi Boží ideál, a ani nesplnili záměr, který s nimi měl Bůh. Pán “splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi”. Žalm 106,15. Vážili si pozemských věcí víc než duchovních a nedosáhli výtečného duchovního postavení, které jim Bůh zamýšlel dát. ZNP 162.5