Lidé, kteří zdědili náklonnost k nepřirozeným povzbuzujícím prostředkům, by neměli mít v dohledu ani na dosah víno, pivo nebo kvašený jablečný mošt. Tím jsou totiž neustále vystavováni pokušení. Sladký jablečný mošt pokládají mnozí za neškodný a bez rozpaků ho nakupují. Jestliže však šťáva nebyla pečlivě připravena, zůstane sladká jen krátkou dobu. Pak začne kvasit. Ostrá chuť, kterou poté získá, ji činí pro mnohé lidi ještě přitažlivější a konzument nerad přizná, že se z moštu stal alkoholický, zkvašený nápoj. ZNP 173.4
Zdraví ohrožuje dokonce i používání sladkého jablečného moštu, jak je obvykle vyráběn. Kdyby lidé mohli vidět to, co v moštu, který kupují, odhaluje mikroskop, málokdo by ho chtěl pít. Výrobci jablečného moštu, určeného pro trh, často dostatečně nedbají na kvalitu použitého ovoce a lisují šťávu z červivých a nahnilých jablek. Lidé, které by ani nenapadlo použít nějakým způsobem špatná, shnilá jablka, pijí s požitkem mošt vyrobený z takových jablek. Mikroskop však ukazuje, že ani čerstvě vylisovaný se tento příjemný nápoj naprosto nehodí k pití.*V roce 1905, kdy byla tato kniha napsána, se jablečný mošt obvykle vyráběl způsobem, jak zde autorka popisuje. V místech, kde není kontrolována kvalita potravin, se možná i dnes jablečný mošt vyrábí takovým způsobem. Kde je však jablečný mošt vyráběn hygienicky, z dobrého, zdravého ovoce, není proti jeho užívání samozřejmě námitek — Poznámka překladatele. ZNP 173.5
Člověk se opije právě tak vínem, pivem a zkvašeným jablečným moštem jako silnějšími alkoholickými nápoji. Pití těchto slabších nápojů probouzí chuť na nápoje silnější, a tak se vytváří návyk na alkohol. Mírné pití je školou, v níž se člověk vychovává pro dráhu alkoholika. Působení těchto slabých alkoholických nápojů je tak zákeřné, že jejich konzument vstoupí na cestu notorického alkoholizmu dříve, než si toto nebezpečí uvědomí. ZNP 173.6
Někteří lidé, kteří nikdy nebyli považováni za skutečné opilce, jsou stále pod vlivem slabých alkoholických nápojů. Jsou jako v horečce, nestálí v myšlení, nevyrovnaní. Domnívají se, že si sami sebou mohou být jisti, a tak v tom pokračují, až prolomí všechny zábrany a obětují všechny zásady. Jsou podkopána i ta nejsilnější předsevzetí a ani nejvážněji míněné úmysly nejsou schopny udržet zkaženou chuť pod kontrolou rozumu. ZNP 174.1
Bible nikde neschvaluje pití opojného vína. Víno, které Kristus udělal z vody na svatební hostině v Káně, byla přírodní šťáva z hroznů. To je ono “mladé víno, …nalezené v hroznu”, o němž Písmo říká: “Nemař jej, je v něm požehnání.” Izajáš 65,8. ZNP 174.2
Byl to vlastně Kristus, kdo ve Starém zákoně varoval Izrael: “Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.” Přísloví 20,1. On sám neopatřil žádný takový nápoj. Satan svádí lidi k požitkářství, které zatemní rozum a otupí duchovní vnímavost. Kristus nás však učí, abychom ovládali své žádosti. Nikdy lidem nepředkládal něco, co by jim mohlo být pokušením. Celý jeho život byl příkladem sebezapření. Aby zlomil moc chuti, podstoupil ve čtyřicetidenním půstu na poušti nejtěžší zkoušku, v jaké kdy lidé mohli obstát. Byl to Kristus, kdo přikázal, aby Jan Křtitel nepil víno ani opojný nápoj. Byl to on, kdo nařídil podobnou zdrženlivost Manóachově ženě. Kristus nejednal v rozporu se svým vlastním učením. Nekvašené víno, které předložil svatebním hostům, byl zdravý a osvěžující nápoj. To je víno, které Spasitel a jeho učedníci pili při poslední večeři. To je víno, které se má vždy užívat při večeři Páně jako symbol Spasitelovy krve. Tento posvátný obřad má člověka občerstvit a dát mu život. Nemá s ním být spojeno nic, co by mohlo posloužit ke zlému. ZNP 174.3
Jak se mohou křesťané ve světle toho, co učí Písmo, co pozorujeme v přírodě a co nám říká i rozum o vlivu opojných nápojů, zabývat pěstováním chmele pro vaření piva nebo výrobou vína či kvašeného jablečného moštu pro trh? Jestliže milují svého bližního jako sebe sama, jak mohou napomáhat tomu, aby se mu do cesty nastavila past? ZNP 174.4