“Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle.” Římanům 1,20. ZNP 217.1
Příroda, která nás nyní obklopuje, nám poskytuje jen matnou představu o slávě ráje. Hřích znetvořil krásu země. Všude je možno vidět stopy díla zla. Přesto tu zůstává ještě mnoho krásného. Příroda svědčí o tom, že ten, který je nekonečný v moci, veliký v dobrotě, milosrdenství a lásce, stvořil zemi a naplnil ji životem a štěstím. I ve svém poničeném stavu prozrazují všechny věci práci velkého Mistra Umělce. Kamkoli se obrátíme, všude slyšíme Boží hlas a vidíme svědectví jeho dobroty. ZNP 217.2
Od mocného úderu hromu a neustálého hukotu moře až po radostné zpěvy, jejichž melodie naplňují lesy, promlouvá příroda tisíci hlasy, které chválí Boha. Na zemi, na moři a na obloze, v různých nádherných barevných odstínech, v paletě pestrých kontrastů nebo ve směsici mnoha harmonicky sladěných tvarů spatřujeme Boží slávu. Vysoké hory vyprávějí o Boží moci. Stromy, s jejichž zelenými větvemi si za slunečního svitu pohrává vítr, a květiny se svou jemnou krásou odkazují na svého Stvořitele. Jasná zeleň, která pokrývá hnědou zemi, mluví o tom, jak Bůh pečuje i o nejmenší věci svého stvoření. Moře a jeskyně země zjevují Boží poklady. Ten, který položil perly do oceánu a ametyst a chryzolit do hornin, miluje krásu. Slunce vycházející na nebi svědčí o tom, který je životem a světlem všeho, co udělal. Všechna nádhera a krása, která zdobí zemi a rozsvěcuje nebesa, hovoří o Bohu. ZNP 217.3
“Nebesa přikrývá
velebnost jeho.” ZNP 217.4
“Země je plná tvých tvorů.” Abakuk 3,3; Žalm 104,24. ZNP 217.5
“Svoji řeč předává
jeden den druhému,
noc noci sděluje poznatky.
Není to řeč lidská,
nejsou to slova,
takový hlas od nich nelze slyšet.
Jejich tón zvučí celičkou zemí,
zní jejich hovor po širém světě.” Žalm 19,3-5. ZNP 217.6
Všechno mluví o něžné otcovské Boží péči a o jeho přání učinit své děti šťastnými. ZNP 217.7