Ten, kdo poznal Boha a jeho slovo na základě osobní zkušenosti, je připraven zabývat se studiem přírodních věd. O Kristu je psáno: “V něm byl život a život byl světlo lidí.” Jan 1,4. Než se objevil hřích, byli Adam a Eva v ráji obklopeni jasným a krásným světlem. Bylo to Boží světlo. Toto světlo ozařovalo vše, k čemu se přiblížili. Nic nezastíralo jejich vnímání Božího charakteru nebo jeho díla. ZNP 248.8
Když však podlehli pokušiteli, světlo zmizelo. Když ztratili roucho svatosti, pozbyli i světlo, které jim pomáhalo rozumět přírodě. Už v ní neuměli správně číst. Nedokázali už rozeznat Boží povahu ve stvořitelském díle. Tak ani dnes neumí člověk správně číst poselství, které je vepsáno do přírody. Pokud není veden Boží moudrostí, staví přírodu a přírodní zákony nad Boha přírody. Proto pouhé lidské myšlenky vyřčené vědci tak často odporují učení Božího slova. Avšak k těm, kteří přijali světlo Kristova života, příroda znovu promlouvá. Ve světle zářícím z kříže můžeme správně porozumět učení přírody. ZNP 249.1
Kdo zná Boha a jeho slovo z osobní zkušenosti, pevně věří, že původcem Písma svatého je Bůh. Přesvědčil se, že Boží slovo je pravda. Ví, že pravda si nemůže protiřečit. Nezkoumá Bibli vědeckými teoriemi vymyšlenými člověkem, ale prověřuje tyto teorie neomylným měřítkem Písma svatého. Ví, že v pravé vědě nemůže být nic, co by bylo v rozporu s učením Božího slova, protože obojí má téhož autora. Správné pochopení Bible a přírody dosvědčuje, že jsou v naprosté shodě. Všechno, co v tzv. vědeckém učení odporuje svědectví Božího slova, je jen lidskou domněnkou. ZNP 249.2
Takovému studentovi otevře vědecké bádání široké pole k přemýšlení a získávání poznatků. Když uvažuje o přírodních jevech, začíná nově chápat pravdu. Kniha přírody a psané Boží slovo se vzájemně osvětlují. Obojí nás lépe seznamuje s Bohem tím, že nám přibližuje Boží povahu a blíže vysvětluje zákony, jimiž Bůh působí. ZNP 249.3