Naše plány nejsou vždy shodné s Božími plány. Bůh může vidět, že pro nás a pro Boží věc je nejlepší zavrhnout naše nejlepší úmysly, jako to učinil v případě Davida. Jednou věcí si však můžeme být jisti. Bůh použije pro postup svého díla ty, kdo upřímně věnují sebe a vše, co mají, šíření jeho slávy. Vidí-li, že je lepší nevyhovět jejich přáním, vyváží své zamítnutí tím, že jim prokáže svou lásku a svěří jim další úkol. ZNP 255.4
Ten, který nám rozumí lépe, než si rozumíme my sami, nám ve své láskyplné péči a zájmu o nás někdy odepře vyhovět, když sobecky hledáme uspokojení svých tužeb. Nedovolí nám, abychom opomíjeli plnění sice všedních, ale důležitých povinností, které nás čekají. Tyto povinnosti představují často právě potřebný výcvik, kterým se připravujeme pro odpovědnější úkol. Naše plány se často neuskuteční proto, aby se mohly podařit Boží plány. ZNP 255.5
Nejsme povoláni k tomu, abychom pro Boha podstoupili skutečnou oběť. Bůh nás žádá, abychom mu dali mnohé — a když to uděláme, vzdáváme se jen toho, co nám překáží v cestě do nebe. I když se od nás požaduje, abychom se vzdali věcí, které jsou dobré, můžeme si být jisti, že Bůh pro nás chystá nějaké vyšší dobro. ZNP 255.6
Tajemství, která nás zde znepokojovala a přinášela nám zklamání, nám budou ve věčném životě objasněna. Poznáme, že naše zdánlivě nevyslyšené modlitby a naše zklamané naděje patří k našim největším požehnáním. ZNP 255.7
Na každou sebenepatrnější povinnost se máme dívat jako na svatou povinnost, protože je částí služby Bohu. Máme se každý den modlit: “Pane, pomoz mi, abych pracoval co nejlépe. Uč mě pracovat lépe. Dej mi sílu a radostnou mysl. Pomoz mi, aby moje služba byla podobná láskyplné službě Spasitele.” ZNP 256.1