Když Kristus vyzval své učedníky, aby ho následovali, nenabídl jim žádné skvělé vyhlídky v tomto životě. Neslíbil jim zisk ani světské pocty. Ani oni si nevymínili, co by měli dostat. Matoušovi, když seděl v celnici, Spasitel řekl: “Pojď za mnou.” A on “nechal všeho, vstal a šel za ním”. Lukáš 5,27.28. Matouš nežádal plat, který by se rovnal příjmu z jeho bývalého zaměstnání, než přijal službu. Bez ptaní a bez váhání následoval Ježíše. Stačilo mu, že bude se Spasitelem, že bude moci naslouchat jeho slovům a pracovat s ním v Božím díle. ZNP 258.6
Tak tomu bylo i s učedníky, kteří byli povoláni dříve. Když Ježíš vyzval Petra a jeho společníky, aby ho následovali, okamžitě nechali své čluny a sítě. Někteří z těchto učedníků měli přátele, kteří na nich byli závislí a potřebovali jejich podporu. Když je však Spasitel pozval, neváhali a neptali se: “Jak budu žít a jak uživím svou rodinu?” Uposlechli výzvy. Když se jich Ježíš potom zeptal: “Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?”, mohli odpovědět: “Neměli.” Lukáš 22,35. ZNP 258.7
Jak zval Matouše, Jana a Petra, tak zve dnes Spasitel i nás ke svému dílu. Dotkne-li se našich srdcí jeho láska, nevstoupí nám otázka odměny vůbec na mysl. Budeme se radovat z toho, že jsme Kristovými spolupracovníky, a nebudeme se bát svěřit se jeho péči. Učiníme-li Boha svou silou, budeme mít jasnou představu o povinnosti a nesobeckých touhách. Náš život se podřídí ušlechtilému cíli, který nás povznese nad všední pohnutky. ZNP 259.1