Navykněte si mluvit o druhých pěkně. Všímejte si dobrých vlastností těch, s nimiž se stýkáte, a co nejvíce přimhuřte oči nad jejich chybami a nedostatky. Jste-li v pokušení postěžovat si na něco, co někdo řekl nebo udělal, pochvalte něco z jeho činů nebo z jeho povahy. Pěstujte v sobě vděčnost. Chvalte Boha za jeho podivuhodnou lásku, která se projevila v tom, že dal Krista, aby za nás zemřel. Nevyplácí se myslet na vlastní nesnáze. Bůh nás vyzývá, abychom mysleli na jeho milosrdenství a na jeho nevýslovnou lásku, abychom ho mohli chválit. ZNP 266.3
Opravdoví pracovníci nemají čas na to, aby se zabývali nedostatky ostatních. Nemůžeme si dovolit bavit se chybami a nedostatky druhých. Pomluva je dvojsečná. Dopadá více na toho, kdo ji šíří, než na toho, kdo ji vyslechne. Kdo rozsévá semeno sváru a sporu, sklidí ve svém nitru jedovaté ovoce. Vyhledávání zlých stránek na druhých se v těch, kdo je vyhledávají, vyvine ve zlo. Zaměstnáváme-li se nedostatky druhých, měníme se sami v obraz těchto nedostatků. Díváme-li se však na Ježíše, mluvíme-li o jeho lásce a o dokonalosti jeho povahy, měníme se v jeho obraz. Rozjímáním o vznešeném ideálu, který před nás postavil Ježíš, se povzneseme do čistého, svatého ovzduší, do Boží přítomnosti. Přebýváme-li v něm, vyzařuje z nás světlo, které ozáří každého, kdo s námi přijde do styku. ZNP 266.4
Místo abychom kritizovali a odsuzovali druhé, říkejme si: “Musím pracovat pro své vlastní spasení. Spolupracuji-li s tím, který mě chce spasit, musím se bedlivě střežit. Musím ze svého života zapudit všechno zlo. Musím zvítězit nad všemi nedostatky. Musím se stát novým stvořením v Kristu. Místo abych oslaboval ty, kteří zápasí se zlem, mohu je posílit povzbudivými slovy.” Jsme jeden k druhému velice lhostejní. Velmi často zapomínáme, že naši spolupracovníci potřebují sílu a dobrou náladu. Ujistěte je, že o ně máte zájem a že s nimi cítíte. Pomáhejte jim svými modlitbami a řekněte jim, že se za ně modlíte. ZNP 266.5