Všude se projevuje tendence nahradit práci jednotlivců činností organizací. Lidská moudrost vede ke sjednocování, k centralizaci, k budování velkých církví a institucí. Spousta lidí přenechává dobročinnou práci ústavům a organizacím. Sami se odtahují od styku se světem a jejich srdce chladnou. Začínají se starat jen o sebe a stávají se neúčastnými. Láska k Bohu a k člověku se z nich vytrácí. ZNP 69.3
Kristus svěřil svým následovníkům individuální práci, kterou za ně nemůže nikdo vykonat. Službu nemocným a chudým a hlásání evangelia ztraceným nelze přenechat výborům nebo organizovaným charitativním společnostem. Požadavkem evangelia je osobní odpovědnost, individuální úsilí a osobní oběť. ZNP 69.4
Kristus přikazuje: “Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.” Lukáš 14,23. Kristus přivádí lidi do styku s těmi, kdo hledají pomoc. Říká: “Cožpak nemáš přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho?” Izajáš 58,7. “Na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.” Marek 16,18. Požehnání evangelia se mají sdělovat přímým stykem a osobní službou. ZNP 69.5