Go to full page →

23. kapitola — Asyrské zajetí PK 183

Poslední léta království Izrael, stiženého zlým osudem, byla poznamenána násilnictvím a krveproléváním, jaké nemá obdoby ani v nejhorších dobách bojů a nepokojů za vlády domu Achabova. Po více než dvě století rozsévali vládcové deseti kmenů vítr a nyní sklízeli vichřici. Jeden král za druhým byli vražděni, aby uvolnili místo pro jiné vládychtivé ctižádostivce. “Ustanovují krále,” prohlásil Hospodin o těchto bezbožných uchvatitelích, “ale beze mne; knížata vyzdvihují, k nimž já se neznám.” Ozeáš 8,4. Byly pošlapávány všechny zásady spravedlnosti; ti, kdož měli stát před národy země jako strážci božské milosti, “zpronevěřili se Hospodinu” (Ozeáš 5,7) a jeden druhému. PK 183.1

Nejostřejšími výtkami snažil se Bůh zburcovat zatvrzelý národ, aby si uvědomil hrozící nebezpečí úplné zkázy. Skrze Ozeáše a Amose posílal Bůh deseti kmenům poselství za poselstvím, v nichž žádal úplné pokání a hrozil zkázou, budou-li dále hřešit. “Orali jste bezbožnost,” prohlásil Ozeáš, “žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži, neboť doufáš v cestu svou a ve množství reků svých. Protož povstane rozbroj mezi lidem tvým, i každá pevnost tvá zpuštěna bude…Na svítání docela vyhlazen bude král Izraelský.” Ozeáš 10,13-15. PK 183.2

O Efraimovi prorok pravil: “Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná.” (Prorok Ozeáš často mluvil o Efraimovi, vůdci odpadlictví mezi deseti kmeny Izraele, jako o symbolu odpadlého národa.) “Opustilť jest Izrael dobré.” “Potřín soudem,” neschopen poznat, k jaké zkáze vede jeho bezbožné jednání, bude Efraim s ostatními kmeny brzo “tulákem mezi národy” Ozeáš 7,9; 8,3; 5,11; 9,17. PK 183.3

Někteří z vůdců Izraele silně pociťovali, že ztratili svou dobrou pověst, a přáli si ji znovu získat. Avšak místo aby zanechali skutků, jež vedly k oslabení království, páchali dále nepravosti a namlouvali si, že - až se naskytne příležitost - dosáhnou kýžené politické moci tím, že se spojí s pohany. “Vida Efraim neduh svůj, a Juda nežit svůj, utekl se Efraim k Assurovi.” “Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají.” “Smlouvu s Assurem činí.” Ozeáš 5,13; 7,11; 12,1. PK 183.4

Skrze muže Božího, který se objevil před oltářem v Bethel, skrze Eliáše a Elizea, Amose a Ozeáše ukazoval Hospodin deseti kmenům znovu a znovu, jaké zlo plodí neposlušnost. Přes výtky a naléhání však Izrael klesal stále hlouběji do odpadlictví. “Jako jalovice tvrdošíjná tvrdošíjný jest Izrael,” pravil Hospodin; “lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne.” Ozeáš 4,16; 11,7. PK 184.1

Byly doby, kdy soudy nebes dopadly velmi těžce na vzpurný lid. “Otesával jsem je skrze proroky,” pravil Bůh; “zbil jsem je řečmi úst svých, aby soudů tvých světlo vzešlo. Neboť milosrdenství oblibuji a ne oběť, a známost boha více než zápaly. Ale oni smlouvu mou jako lidskou přestoupili, a tu se mi zpronevěřili.” Ozeáš 6,5-7. PK 184.2

“Slyšte slovo Hospodinovo, ó synové Izraelští,” znělo poselství, jež dostali naposled. “Poněvadž … jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé. Čím se více rozmohli, tím více hřešili proti mně; proto slávu jejich v pohanění směním…Vyhledávat budu na něm cest jeho, a skutky jeho jemu vrátím.” Ozeáš 4,1.6-9. PK 184.3

Nepravost v Izraeli v posledním půlstoletí před asyrským zajetím se vyrovnala nepravosti páchané za dnů Noemových a v každé jiné době, kdy se lidé odvracejí od Boha a oddávají se cele zlu. Povyšování přírody nad Boha přírody, uctívání díla místo Stvořitele vyústí vždy v nejhorší zla. Tak když lid Izraele uctíváním Bála a Astarot vzdal nejvyšší úctu silám přírody, zpřetrhal tím spojení se vším, co povznáší a zušlechťuje, a padl snadno za kořist pokušení. Když byly strženy obranné závory duše, neměli svedení žádnou zábranu proti hříchu a podlehli zlým hnutím lidského srdce. PK 184.4

Proti případům útlaku, křiklavé nespravedlnosti, nápadného přepychu a výstřednosti, bezuzdného obžerství a pijanství, proti nesmírné prostopášnosti a hýření své doby pozvedli svůj hlas proroci; marné však byly jejich výtky, marné bylo jejich odsuzování hříchu. “Trestajícího v bráně,” prohlásil Amos, “nenávidí, a toho, kdož mluví věci pravé, v ohavnosti mají.” “Trápí spravedlivého, berouce poctu, nuzných při v bráně převracejí.” Ámos 5,10.12. PK 184.5

Takové byly některé z následků, které přineslo postavení dvou zlatých telat za Jeroboáma. První odklon od ustanovených způsoobů uctívání vedl k zavedení oplzlých způsobů modloslužby, až se nakonec téměř všichni obyvatelé země oddali uctívání přírody. Izraelští zapomněli na svého Stvořitele, “hluboko jsou zabředli a porušili se.” Ozeáš 9,9. PK 185.1

Proroci dále bojovali proti těmto zlům a zasazovali se o nápravu. “Rozsévejte sobě k spravedlnosti, žněte k milosrdenství,” naléhal na ně Ozeáš; “ořte sobě ouhor, poněvadž čas jest k hledání Hospodina, až by přišel a dštil vám spravedlnosti.” “K Bohu svému se obrať, milosrdenství a soudu ostříhej, a očekávej na Boha svého utavičně.” “Obratiž se, ó Izraeli, cele k Hospodinu Bohu svému, nebo jsi padl příčinou nepravosti své,…a rcete jemu: Sejmi všelikou nepravost, a dej to, což dobrého jest.” Ozeáš 10,12; 12,6; 14,1.2. PK 185.2

Přestupníkům bylo poskytnuto mnoho příležitostí k pokání. V hodině jejich nejhlubšího odpadnutí a největší bídy znělo k nim Boží poselství odpuštění a naděje: “Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli.” Pravil Bůh, “ale ve mně všecka pomoc tvá. Kdež jest král tvůj? Nechť tě zachová ve všech městech tvých.” Ozeáš 13,9.10. PK 185.3

“Pojďte a navraťme se k Hospodinu,” prosil prorok; “neboť on uchváltil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše. Obživí nás po dvou dnech, dne třetího vzkřísí nás, a budeme živi před obličejem jeho. Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali, neboť jako jitřní svítání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi.” Ozeáš 6,1-3. PK 185.4

Těm, kdož již zapomněli na odvěký plán na vysvobození hříšníků svedených mocí satanovou, nabízí Hospodin vykoupení a pokoj. “Uzdravím odvrácení jejich, budu je milovati dobrovolně,” pravil Hospodin; “neboť odvrácen bude hněv můj od nich. PK 185.5

Budu jako rosa Izraelovi zkvetne jako lilium, a hluboce vpustí kořeny své jako Libán. Rozloží se ratolístky jeho a bude jako liva okrasa jeho, a vůně jeho jako Libánská. Ti, kteří by seděli pod stínem jeho, navrátí se, oživnou jako obilí,a pučiti se budou jako kmen vinný, jehož památka bude jako vína Libánského. Efraime, což jest mi již do model? Já vyslýchati a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mneť ovoce tvé jest.” PK 186.1

“Kdo jest moudrý, porozuměj těmto věcem
a rozumný poznej je;
nebo přímé jsou cesty Hospodinovy,
a spravedliví choditi budou po nich,
přestupníci pak na nich padnou.” Ozeáš 14,4-9. PK 186.2

Jsou vyzdvihována požehnání, jež s sebou přinášejí hledání Boha. “Hledejte mne,” vyzývá Hospodin, “a živí buďte. A nehledejte Bethel, aniž choďte do Galgala, a do Bersabé se nesmýkejte, neboť Galgala jistotně se přestěhuje (do zajetí), a Bethel přijde na nic.” PK 186.3

“Hledejte dobrého a ne zlého, abyste živi byli, a budeť tak Hospodin Bůh zástupů s vámi, jakž pravíte. Mějte v nenávisti zlé a milujte dobré, a ustanovte v bráně soud; snad Hospodin Bůh zástupů milost učiní ostatkům Josefovým.” Ámos 5,4.5.14.15. PK 186.4

Mnohem větší počet však byl těch, kdož vyslechli tato vyzvání a odmítli je využít. Slova poslů Božích se tak příčila nedobrým tužbám zatvrzelých, že modlářští kněží v Bethel poslali vladaři Izraele zprávu: “Spuntoval se proti tobě Amos uprostřed domu Izraelského, ta země nemohla by snésti všech slov jeho.” Ámos 7,10. PK 186.5

Hospodin pravil skrze Ozeáše: “Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské.” “Pýcha Izraelova svědčí vůči němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším.” Ozeáš 7,1.10. PK 186.6

Hospodin měl trpělivost se svými zbloudilými dítkami pokolení za pokolením a i nyní, když se opovážlivě bouřili, stále toužil zjevit jim, že je ochoten je spasit. “Což mám činiti s tebou, ó Efraime?” volal. “Což mám činiti s tebou, ó Judo? Ano vaše dobrota jest jako oblak ranní, a jako rosa jitřní pomíjející.” Ozeáš 6,4. PK 186.7

Zla, jež se rozšířila po zemi, se již nedala vyléčit; a nad Izraelem byl vynesen strašný rozsudek: “Efraim stovaryšil se s modlami, nechej ho.” “Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští.” Ozeáš 4,17; 9,7. PK 187.1

Deset kmenů Izraele bude nyní sklízet ovoce odpadnutí, které mělo svůj počátek v postavení cizích oltářů v Bethel a v Dan. Bůh jim poslal poselství: “Opustiť je tele tvé, ó Samaří, když se zažhne prchlivost má na ně. Až dokudž nebudou moci ostříhati nevinnosti? Však i ono jest od Izraele, řemeslník je udělal, a neníť Bohem; nebo drtiny budou z toho telete Samařského.” “Z příčiny jalovic Betavenských děsiti se budou obyvatelé Samařští, když kvíliti bude nad nimi lid jejich i kněží jejich, kteříž příčinou jejich nyní plesají…I sám lid do Asýrie zaveden bude v dar králi” Jareb (Sanecheribovi). Ozeáš 8,5.6; 10,5.6. PK 187.2

“Aj, oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu, abych je vyhladil se svrchku země, a však nevyhladím docela domu Jákobova, dí Hospodin. Nebo, aj, já přikázal jsem a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy, tak jako zmítáno bývá obilí na sítu, tak že ani nejmenší zrnko nepropadne na zem. Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého, kteříž říkají: Nepřibližť se, aniž potká nás to zlé.” Ámos 9,8-10. PK 187.3

“Zahynou domové z kostí slonových, a konec vezmou domové velicí, praví Hospodin.” “Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země, rozplývá se, a kvílí všickni přebývající na ní.” “Synové pak tvoji i dcery tvé od meče padnou; a země tvá provazcem dělena bude, a ty v zemi nečisté umřeš, Izrael pak jistotně přestěhován bude z země své.” “Poněvadž takž učiniti míním, připraviž se vstříc Bohu svému, ó Izraeli.” Ámos 3,15; 9,5; 7,17; 4,12. PK 187.4

Tyto předpověděné soudy byly na nějakou dobu odloženy a a za dlouhého období panování Jeroboáma II. dobyla vojska Izraele dokonce znamenitých vítětzství; avšak ani tato doba zjevného blahobytu nepřinesla žádnou změnu v srdcích zatvrzelých, a tak nakonec bylo rozhodnuto: “Od meče umře Jeroboám, a Izrael jistotně přestěhován bude z země své.” Ámos 7,11. PK 187.5

Otevřenost tohoto výroku na krále a lid nezapůsobila, tak daleko zašli ve své zatvrzelosti. Amaziáš, vůdce modlářských kněží v Bethel, popuzen otevřenými slovy, které prorok pronesl proti národu a jeho králi, řekl Amosovi: “Ó, vidoucí, ujdi, radím ti, utec do země Judské, a jez tam chléb, a tam prorokuj. Ale v Bethel již více neprorokuj, nebo ono svatyně králova i dům královský jest.” Ámos 7,12.13. PK 188.1

Na to prorok rázně odpověděl: “Takto praví Hospodin:…Izrael jistotně přestěhován bude z země své!” Ámos 7,17. PK 188.2

Slova namířená proti odpadlým kmenům se do písmene splnila; zkáza království však probíhala postupně. I v soudech byl Hospodin milosrddný a když poprvé “vytáhl Ful král Asyrský proti zemi té,” nebyl přitom Manahem, král Izraele, zajat, nýbrž mohl zůstat na trůně Izraele jako vazal asyrské říše. “Dal Manahem Fulovi deset tisíc centnéřů stříbra, aby mu byl nápomocen k utvrzení království v rukou jeho. I uložil Manahem daň na Izraele, na všecky bohaté, aby dávali králi Asyrskému jeden každý po padesáti lotech stříbra.” 2. Královská 15,19.20. Asyrští, když pokořili deset kmenů Izraele, vrátili se na čas do své země. PK 188.3

Manahem, který ani nepomyslil na to, aby litoval svých zlých skutků, jež přivodily zkázu v jeho království, “neodvrátil se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl Izraele k hřešení.” Pekachi a Pekach, jeho nástupci, rovněž “činili to, což jest zlého před očima Hospodinovýma” 2. Královská 15,18.24.28. “Za dnů Pekacha”, který vládl dvacel let, napadl Izrael asyrský král Tiglatfalazar a odvlekl s sebou zástupy zajatců z kmenů žijících v Galileji a na východ od Jordánu. “Pokolení Rubenovo a Gádovo a polovice pokolení Manassesova” i obyvatelé “Galád a Galileje i celé země Neftalim” (1. Paralipomenon 5,26; 2. Královská 15,29) byli rozehnáni a rozptýleni mezi pohany v zemích ležících daleko od Palestiny. PK 188.4

Po této hrozné ráně se severní království již nevzpamatovalo. Ti nemnozí, co pozůstali, byli spravováni vládou, která však neměla moc. Po pekachovi natoupil už jen jeden panovník — Ozee. Zakrátko bude království smeteno navždy. Avšak i v této smutné době projevil Bůh milosrdenství a poskytl lidu další příležitost, aby se odvrátili od modlářství. Ve třetím toce Ozeovy vlády začal v říši judské vládnout dobrý král Ezechiáš, který v krátké době provedl důležité změny v chrámové službě v Jeruzalémě. Byly uspořádány oslavy velikonoc a na slavnost byly pozvány nejen kmeny Juda Benjamin, jimž Ezechiáš vládl jako pomazaný král, ale i všechny kmeny severní. Provolání bylo rozhlášeno “po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest” 2. Paralipomenon 30.5. PK 188.5

“Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské” s naléhavým pozváním: “Synové Izreaelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahámovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Asyrských….Nezatvrzujte šíjí svých tak, jako otcové vaši. Podejte tuky Hospodinu, a pojďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho. Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratři vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se odvrátíte k němu.” 2. Paralipomenon 30,6-9. PK 189.1

“Z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon” chodili poslové, které vyslal Ezechiáš s poselstvím. Izrael mohl v tomto pozvání poznat výzvu k pokání a k návratu k Bohu, ti, co zůstali z deseti kmenů a žili dál na území kdysi kvetoucího severního království, přijali královské posly z Judy bez zájmu, ba s pohrdáním. “Posmívali se a utrhali jim.” Bylo však nemnoho takových, kteří rádi uposlechli. “Někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma,…aby drželi slavnost přesnic.” 2. Paralipomenon 30,10-13. PK 189.2

Asi dva roky nato bylo Samaří obklíčeno syrským vojskem pod vedením Salmanazara. Za obléhání zahynulo mnoho lidí bídně hladem, nemocemi i mečem. Město a národ padly a rozprášený zbytek deseti kmenů byl zajat a rozvezen do všech částí asyrské říše. PK 189.3

Zkáza, která zachvátila severní království, byla přímým soudem z nebes. Asyřané byli pouhým nástrojem, který Bůh použil k provedení svého záměru. Skrze Izaiáše, který začal prorokovat krátce před pádem Samaří, řekl Hospodin o vojsku asyrském: “Metla hněvu mého.” “Hůl rozhněvání mého,” pravil Bůh, “Je v rukou jeho.” Izajáš 10,5. PK 189.4

Strašně “Hřešili synové Izraelští proti Hospodinu Bohu svému…a činili věci nejhorší”. “Neposlechli,…a opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval.” Protože “opustili všecka přikázání Hospodina Boha svého a udělali sobě slitinu, dvě telat a háj, a klaněli se všemu vojsku nebeskému, sloužili také Bálovi” a tvrdošíjně odmítali kát se, proto Hospodin “sužoval je, a vydal je v ruku loupežníků, až je i zavrhl od tváři své” podle jasného varování, jež jim poslal “skrze všecky služeníky své proroky” 2. Královská 17,7.11.14-16.20.23. PK 190.1

“I vyhnán jest Izrael z země své do Asýrie,” “proto že neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého, ale přestupovali smlouvu jeho, i všecko to, což přikázal Mojžíš služebník Hospodinův.” 2. Královská 17,23; 18,12. PK 190.2

Hroznými soudy, které uvalil na deset kmenů, sledoval Hospodin moudrý a milosrdný cíl. To, co nemohl skrze ně vykonat v zemi jejich otců, pokusí se Hospodin uskutečnit tím, že je rozptýlí mezi pohany. Boží plán pro spásu všech, kdož budou hledat odpuštění skrze Spasitele lidstva, musí být splněn; a soužením, jež dopustil na Izraele, připravoval Bůh cestu k tomu, aby jeho sláva byla zjevena mezi národy země. Ne všichni z těch, ktří padli do zajetí, byli tvrdošíjní. Byli mezi nimi takoví, kteří zůstali věrni Bohu, a další, kteří se pokořili před Bohem. Skrze ně, “syny Boha silného a živého” (Ozeáš 2,1), uvede Bůh zástupy lidí v říši Asyrské k poznání vlastností své povahy a blahodárnosti svého zákona. PK 190.3