Go to full page →

37. kapitola — Odvlečeni do Babylóna PK 298

V devátém roce Sedechiášova panování “přitáhl Nabuchodonozor král babylónský se vším vojskem k Jeruzalému” a oblehl město. 2. Královská 25,1. Vyhlídky Judy byly beznadějné. “Aj, já jsem proti tobě,” pravil Hospodin skrze Ezechiela. “Já Hospodin vytáhl jsem meč svůj z pochvy jeho; nevrátíť se zase více…. Rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda.” “Vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.” Ezechiel 21,3.5-7.31. PK 298.1

Egypťané se snažili přispěchat na pomoc obleženému městu; a Kaldejští, aby je zadrželi, zanechali na čas svého obléhání judského hlavního města. V srdci Sedechiášově vzklíčila naděje. Vyslal posla k Jeremiášovi a žádal ho, aby se modlil k Bohu za hebrejský národ. PK 298.2

Prorokova odpověť zněla, že Kaldejští se vrátí a zničí město. Spravedlnost začala konat; zatvrzelý národ nemohl už odvrátit božské soudy. “Nesvoďte sami sebe,” varoval Hospodin svůj lid. “Kaldejští…neodtáhnou. I kdybyste pobili všecko vojsko Kaldejských bojujících s vámi, tak že by pozůstali z nich toliko ranění, tiť z stanů svých povstanou, a toto město ohněm vypálí.” Jeremjáš 37,9.10. Zbývající z Judy půjdou do zajetí, aby se v protivenství naučili to, čemu se odmítali naučit za okolností příznivějších. Proti tomuto rozhodnutí svatého Strážce nebylo dovolání. PK 298.3

Mezi spravedlivými, kteří ještě zbyli v Jeruzalémě a kteří poznali božský záměr, bylo několik mužů, kteří se rozhodli, že ukryjí z dosahu krutých rukou posvátnou truhlu obsahující kamenné desky, na nichž byla vyryta přikázání Desatera. Také tak učinili. S žalem a v smutku ukryli truhlu v jeskyni, kde bude skryta před lidem Izraele a Judy, protože zhřešil, a nebude mu PK 298.4

už vrácena. Tato posvátná truhla je nyní ukryta. Nikdo se jí nedotkl od chvíle, kdy byla uložena na tajné místo. PK 299.1

Mnoho let stál Jeremiáš před lidem jako věrný prorok Boží; a nyní, když odsouzené město vbrzku padne do rukou pohanů, usoudil, že jeho dílo je skončeno a chystal se odejít. Zabránil mu v tom však syn jednoho z falešných proroků, který oznámil, že Jeremiáš se hodlá přidat k Babylónským. Prorok, který mnohokrát nabádal Judské, aby se babylónským podrobili, popřel toto lživé obvinění, přesto “rozhněvavše se knížata na Jeremiáše, ubili jej, a dali jej do vězení” Jeremjáš 37,15. PK 299.2

Naděje, které vzklíčily v srdcích knížat a lidu, když vojska Nabuchodonozorova vyrazila na jih, aby se střetla s Egypťany, se záhy úplně rozptýlily. Hospodin pravil: “Aj, já proti tobě jsem, ó faraóne králi Egyptský.” Moc Egypta se rovnala zlomené třtině. “Zvědí všickni obyvatelé Egyptští,” znělo slovo Hospodinovo, “že já jsem Hospodin, proto že jste holí třtinovou domu Izraelského.” “Posilním ramen krále Babylónského, ramena pak faraónova klesnou. I zvědí, že já jsem Hospodin, když dám meč svůj v ruku krále Babylónského, aby jej vztáhl na zemi Egyptskou.” Ezechiel 29,3.6; 30,24.25. PK 299.3

Zatímco knížata Judy stále ještě marně vzhlížela k Egyptu o pomoc, myslil král Sedechiáš s úzkostnými předtuchami na proroka Božího, který byl uvržen do žaláře. Po mnoha dnech král pro něho poslal a zeptal se ho, aby nikdo nevěděl: “Stalo-li se slovo od Hospodina?” Jeremiáš odpověděl: “Stalo. V ruku krále Babylónského vydán budeš.” PK 299.4

“Při tom řekl Jeremiáš králi Sedechiášovi: Coť jsem zavinil aneb služebníkům tvým, aneb lidu tomuto, že jste mne dali do žaláře tohoto? A kdež jsou proroci vaši, kteříž prorokují vám, říkajíce: Nepřitáhneť král Babylonský na vás, ani na zemi tuto? Nyní tedy slyš, žádám, pane můj králi, nechť, prosím, místo má před tebou pokorná prosba má; nedopouštěj mne zase voditi do domu Jonatana písaře, abych tam neumřel.” Jeremjáš 37,17-20. PK 299.5

Na to Sedechiáš přikázal, “aby vsadili Jeremiáše do síně stráže, a dávali jemu pecník chleba na den z ulice pekařů, dokudž by nebyl vytráven všecken chléb v městě. A tak seděl Jeremiáš v síni stráže.” Jeremjáš 37,21. PK 299.6

Král se neodvážil veřejně projevit sebemenší víru v Jeremiáše. Ač ho strach dohnal k tomu, aby ho v tajnosti požádal o zprávu, byl příliš sláb, než aby se mohl postavit proti svým knížatům a lidu, kteří se nechtěli podřídit vůli Boží, hlásanou prorokem. PK 300.1

I z vězení Jeremiáš stále radil, aby se poddali vládě Babylóna. Klást odpor bude totéž jako přivolávat na sebe jistou smrt. Poselství Hospodinovo Judovi znělo: “Kdo by zůstal v městě tomto, zahyne mečem, hladem aneb morem, ale kdož by vyšel k Kaldejským, že bude živ, a že bude míti život svůj místo kořisti, a živ zůstane.” Tato slova byla jasná. Ve jménu Hospodinově prorok směle prohlásil: “Jistotně vydáno bude město toto v ruku vojska krále Babylónského, a vezme je.” Jeremjáš 38,2.3. PK 300.2

Knížata, popuzená opětovnými radami Jeremiášovými, jež odporovaly jejich odhodlání klást odpor, nakonec zasáhla u krále s tím, že prorok je nepřítelem národa, že jeho slova ochromují ruce národa a přinášejí mu neštěstí; proto by měl být popraven. PK 300.3

Zbabělý král si byl vědom toho, že obvinění jsou falešná. Aby si však naklonil ty, kdož zaujímali vysoká a vlivná postavení v národě, předstíral, že věří jejich lžím, a vydal Jeremiáše do jejich rukou, aby s ním učinili, co jim libo. Prorok byl vhozen “do jámy Malkiášovy, syna králova. Spustili Jeremiáše do jámy po provazech. V té pak jámě nebylo nic vody, ale bláto, tak že Jeremiáš tonul v tom blátě” Jeremjáš 38,6. Avšak Bůh mu vzbudil přátele, kteří prosili za něho u krále a přenesli ho zase do síně stráže. PK 300.4

Král si pak znovu tajně poslal pro Jeremiáše a prosil ho, aby mu věrně pověděl, jaký má Bůh úmysl s Jeruzalémem. Místo odpovědi se ho Jeremiáš zeptal. “Oznámím-liť, zdaliž mne konečně neusmrtíš? A poradím-liť, neuposlechneš mne?” Král uzavřel s prorokem tajnou dohodu. “Živť jest Hospodin, kterýž učinil nám život tento,” slíbil Sedechiáš, “že tě neusmrtím, aniž tě vydám v ruku mužů těch, kteříž hledají bezživotí tvého.” Jeremjáš 38,15.16. PK 300.5

Ještě měl král možnost projevit ochotu, že bude dbát výstrah Hospodinových, a tím zmírnit soudy, které již doléhaly na město a národ. “Jestliže dobrovolně vyjdeš k knížatům krále Babylonského,” znělo poselství královi, “i duše tvá živa bude, i město toto nebude vypáleno ohněm, a tak živ zůstaneš ty i dům tvůj. Jestliže pak nevyjdeš k knížatům krále Babylonského, jistě že vydáno bude město toto v ruku Kaldejských, a vypálí je ohněm, ano i ty neznikneš ruky jejich.” PK 300.6

“Velmi se bojím Židů, kteříž ustoupili k Kaldejským,” odpověděl král, “aby mne snad nevydali v ruku jejich, i učinili by sobě ze mne posměch. Ale Jeremiáš řekl: Nevydadí. Uposlechni, prosím, hlasu Hospodinova, o kterémž já mluvím tobě, a bude dobře tobě, i duše tvá živa bude.” Jeremjáš 38,17-20. PK 301.1

Tak až do poslední hodiny ukazoval Bůh, že je ochoten prokázat milosrdenství těm, kdož se podrobí jeho spravedlivým požadavkům. Kdyby se byl král rozhodl uposlechnout, mohly být ušetřeny životy lidí a město mohlo být ušetřeno požáru; král se však začal bát, že zašel už příliš daleko, než aby se mohl vrátit. Obával se Židů, obával se posměchu, obával se, že ztratí život. Po letech vzpoury proti Bohu si Sedechiáš myslil, že by bylo příliš pokořující, aby řekl svému lidu: Přijímám slovo Hospodinovo, které mluvil prorok Jeremiáš; neodvažuji se jít do války proti nepříteli, protože se mi dostalo všech těch varováí. PK 301.2

V slzách zapřísahal Jeremiáš Sedechiáše, aby zachránil sebe a svůj národ. S úzkostí v duši ho ujišťoval, že nebude-li se řídit radou Boží, nemůže zachránit svůj život a všechen jeho majetek padne do rukou Babylónských. Král však vykročil po zlé cestě a už se nevrátí. Rozhodl se řídit se radami falešných proroků a mužů, jimiž vlastně pohrdal, a kteří se vysmívali jeho slabosti, když se tak ochotně podvoloval jejich přáním. Obětoval vzácnou svobodu vlastního rozhodování a stal se hrbícím se otrokem veřejného mínění. Neměl vyhraněný úmysl konat zlo, nebyl však také odhodlán stát směle za věcí práva. Ačkoli byl přesvědčen, že rada, kterou mu dal Jeremiáš, je správná, neměl dosti mravní síly se jí řídit; a proto kráčel dále nesprávným směrem. PK 301.3

Král byl takový slaboch, že nechtěl, aby se dvořané a lid dozvěděli, že se radil s Jeremiášem; až tak ho ovládl strach z lidí. Kdyby se byl Sedechíáš vzchopil a prohlásil, že věří slovům prorokovým, jež se už začínala naplňovat, jaká zkáza tím mohla být odvrácena! Měl říci: Uposlechnu Hospodina a zachráním tak město před úplnou zkázou. Nemohu nedbat příkazů Božích proto, že se bojím nelibosti lidí. Miluji pravdu, nenávidím hřích a budu se řídit radou Mocného Izraele. PK 301.4

Kdyby tak byl učinil, lidé by si byli vážili jeho odvahy a ti, kdož kolísali mezi vírou a nevěrou, by se byli pevně postavili za správnou cestu. Jeho opravdová nebojácnost a správnost této cesty by byla v jeho poddaných vzbudila obdiv a oddanost. Bylo by se mu dostalo široké podpory a Juda by byl zůstal ušetřen nevýslovných bíd krveprolití, hladu a požáru. PK 302.1

Slabost Sedechiášova byla hříchem, za který musel zaplatit strašnou pokutu. Nepřítel se přiřítil jako valící se lavina a zpustošil město. Židovská vojska byla poražena a ve zmatku prchla. Národ byl poražen. Sedechiáš byl zajat a jeho synové byli usmrceni před jeho očima. Král byl odvlečen z Jeruzaléma jako zajatec, byly mu vypíchnuty oči a po příjezdu do Babylóna bídně zahynul. Ani překrásný chrám, který po více než čtyři století zdobil vrcholek hory Sión, nezůstal Kaldejskými ušetřen. “Vypálili dům Boží, a zbořili zeď Jeruzalémskou, též i všecky paláce v něm popálili, ano i všelijaké klenoty drahé v něm zkazili.” 2. Paralipomenon 36,19. PK 302.2

V době konečného zničení Jeruzaléma Nabuchodonozorem unikli mnozí hrůzám dlouhého obléhání, jen aby pak zhynuli mečem. Z těch, kdož v městě zůstali, byli někteří, zvláště velekněz, starší a knížata říše, odvlečeni do Babylóna a tam jako zrádci popraveni. Ostatní byli jati, aby pak sloužili Nabuchodonozorovi a jeho synům, “dokudž nekraloval král perský, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova” 2. Paralipomenon 36,20.21. PK 302.3

O Jeremiášovi samém je psáno: “Přikázal pak Nabuchodonor král Babylónský o Jeremiášovi Nebuzardanovi, hejtmanu nad žoldnéři, řka: Vezmi jej, a pilně ho opatruj, aniž jemu čiň co zlého, ale jakž tobě řekne, tak nalož s ním.” Jeremjáš 39,11.12. PK 302.4

Propuštěn z vězení babylónskými důstojníky, rozhodl se prorok, že bude sdílet osud s nepatrným zbytkem, “s nejchudšími té země”, které Kaldejští ponechali, “aby sklízeli víno a letní ovoce a olej”. Nad nimi ustanovili Babylónští Godoliáše jako místodržícího. Uplynulo jen několik měsíců a nově ustanovený místodržitel byl zrádně zabit. Chudý lid, tak sužovaný mnoha zkouškami, se dal nakonec svými vůdci přesvědčit, aby hledal útočiště v Egyptě. Proti tomu pozvedl Jeremiáš svůj hlas. “Nevcházejte do Egypta,” prosil je. Avšak rady, dané Duchem svatým, nebylo dbáno a “všecken ostatek Judských,…muži i ženy, též dítky” uprchli do Egypta. “Neuposlechli hlasu Hospodinova, a přišli až do Tachpanches.” Jeremjáš 43,5-7. PK 302.5

Neblahá proroctví, jež Jeremiáš pronesl o těch pozůstalých, kteří se vzbouřili proti Nabuchodonozorovi tím, že prchli do Egypta, byla provázana zaslíbením odpuštění těm, kdož budou litovat své pošetilosti a budou se chtít vrátit. Hospodin neušetří těch, kteří se odvrátili od jeho rady, aby podlehli lákavým vlivům egyptského modlářství, prokáže však milost těm, kteří projeví věrnost. “Lidu malý počet, kteříž ujdou meče, navrátí se z země Egyptské do země Judské,” pravil Bůh, “a zvědíť všickni ostatkové Judští, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, čí slovo obstojí, mé-li či jejich.” Jeremjáš 44,28 PK 303.1

Žal prorokův z naprosté zvrácenosti těch, kdož měli být duchovním světlem světa, jeho žal nad osudem Siónu a nad národem odvlečeným do babylónského zajetí, se obráží v pláči, který zaznamenal na paměť, jak bláhové je odvracet se od rad Hospodinových k lidské moudrosti. Uprostřed zkázy Jeremiáš stále hlásal: “Veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli” a nepřestával se modlit: “Zpytujme a ohledujme cest našich, a navraťme se opět k Hospodinu.” Pláč 3,22.40. Když Judsko bylo ještě královstvím mezi národy, dotazoval se Jeremiáš svého Boha: “Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sión oškliví sobě duše tvá?” a osmělil se žádat: “Nezamítej nás pro jméno své.” Jeremjáš 14,19.21. Prorok plně věřil ve věčný úmysl Boží způsobit pořádek ze zmatku a ukázat národům země a celému vesmíru, že Bůh je spravedlivý a laskavý, a tato víra ho vedla k tomu, že v důvěře prosil za ty, kdož se snad odvrátí od zla k spravedlnosti. PK 303.2

Nyní však byl Sión úplně zničen; lid Boží byl v zajetí. Přemožen žalem prorok zvolal: “Jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno. Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.” PK 303.3

“Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně. Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti. Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.” PK 304.1

“Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své. Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její. Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol. Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.” PK 304.2

“Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?” PK 304.3

“Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy…Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich…Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, PK 304.4

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.” Pláč 1,1-5; 1-4.13; 5,1-3.7.8.17.19-21. PK 304.5