Než byl ve věku třiceti pěti let povolán na trůn, měl Jozafat před sebou vzor dobrého krále Azy, jenž takřka v každé těžké chvíli činil to, “což dobrého bylo před Hospodinem” 1. Královská 15,11. Za svého blahodárného panování, které trvalo dvacet pět let, snažil se Jozafat kráčet “po cesty Azy otce svého, aniž se uchýlil od ní” 2. Paralipomenon 20,32. PK 124.1
Jozafat se snažil vládnout moudře a usiloval přesvědčit své poddané, aby se rozhodně stavěli proti modlářským bohoslužbám. Mnozí v jeho království ještě “obětovali a kadili na výsostech” 1. Královská 22,44. Král nechal zbořit tyto výsosti najednou, avšak od začátku se snažil uchránit Judu před hříchy, které se páchaly v severním království za panování Achaba, jehož byl po mnoho let současníkem. Jozafat sám byl věrný Bohu. “Nehledal model, ale Boha otce svého hledal a v přikázáních jeho chodil, aniž následoval skutků lidu Izraelského.” Protože byl poctivý, Pán byl s ním a “utvrdil království v ruce jeho” 2. Paralipomenon 17,3-5. PK 124.2
“A dav všecken lid Judský dary Jozafatovi, tak že měl bohatství a slávy hojně. A srdce udatného nabyl k cestám Hospodinovým.” Jak plynul čas, král dosahoval nápravy a “zkazil i výsosti a háje v Judstvu.” 2. Paralipomenon 17,5.6. Také “ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho, vyplenil z země” 1. Královská 22,47. Tak byli obyvatelé Judy postupně osvobozováni od mnoha nebezpečí, jež vážně ohrožovala jejich duchovní rozvoj. PK 124.3
Lidu v celém království bylo zapotřebí poučení o zákoně Božím. V pochopení tohoto zákona byla bezpečnosti lidí; přizpůsobí-li své životy jeho požadavkům, stanou se věrnými Bohu i člověku. Vědom si toho, učinil Jozafat kroky, aby zajistil svému lidu důkladné poučení o Písmu svatém. Nařídil knížatům, spravujícím různé části jeho království, aby zavedli vyučování, jehož by se ujali věrní kněží. Tito učitelé, ustanovení králem, začali pod přímým dohledem knížat působit a “chodili pak vůkol po všech městech judských, vyučujíce lid” 2. Paralipomenon 17,9. A jak mnozí usilovali o to, aby porozuměli požadavkům Božím a aby dál nehřešili, nastával nový život. PK 124.4
Tomuto moudrému opatření pro duchovní potřeby poddaných vděčil Jozaft za to, že jako panovník měl tak blahodárné výsledky. Poslušnost zákona Božího se velice vyplácí. V plnění božských požadavků je přetvářející síla, jež přináší pokoj a dobrou vůli mezi lidem. Kdyby učení obsažené v slově Božím mělo rozhodující vliv na život každého muže a každé ženy, kdyby se jeho moci podřídila mysl i srdce, zmizela by zla, jež nyní bují v národním životě a v mezilidských vztazích. Z každé rodiny by vycházel vliv, který by posiloval duchovní zření lidí a stupňoval jejich mravní sílu, což by vytvořilo příznivou půdu pro rozmach národů i jednotlivců. PK 125.1
Po mnoho let žil Jozafat v míru, neznepokojován okolními národy. “I byl strach Hospodinův na všech královstvích zemí, kteréž byly vůkol Judstva.” Ze země Filištínských dostával jako daň peníze a dary, z Arábie pak velká stáda ovcí a koz. “I prospíval Jozafat, a rostl až na nejvyšší, a vystavěl v Judstvu zámky a města k skladům…Muže pak válečné a slovutné měl,…ti sloužili králi, kromě těch, kteréž byl osadil král po městech hrazených po všem Judstvu.” 2. Paralipomenon 17,10-19. Hojně požehnán “bohatstvím a slávou”, mohl Jozafat silně působit ve prospěch pravdy a spravedlnosti. PK 125.2
Několik let po svém nastoupení na trůn, když již byl na vrcholu svého úspěšného panování, svolil Jozafat k sňatku svého syna Jorama s Atalií, dcerou Achaba a Jezábel. Tímto sňatkem vzniklo mezi královstvím Juda a královstvím Izrael spojenectví, jež neodpovídalo vůli Boží a jež v rozhodné chvíli přineslo neštěstí králi a mnoha jeho poddaným. PK 125.3
Jednou navštívil Jozafat krále Izraele v Samaří. Královskému hostu z Jeruzaléma byly prokázány mimořádné pocty a v závěru jeho návštěvy ho přesvědčili, aby se spojil s králem Izraele ve válce proti Syřanům. Achab doufal, že spojí-li své vojsko s vojskem Judy, dobude zpět Rámot, jedno ze starých útočištných měst, které — jak tvrdil — právem patří Izraelským. PK 125.4
Ačkoli Jozafat ve chvíli slabosti unáhleně přislíbil, že se spojí s králem Izraele v jeho válce proti Syřanům, po zralejším uvážení se rozhodl, že se pokusí poznat, jaká je vůle Boží. “Zeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo,” vyzval Achaba. Achab mu vyhověl, svolal čtyři sta falešných proroků ze Samaří a zeptal se jich: “Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati?” Proroci odpověděli: “Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu.” 2. Paralipomenon 18,4.5. PK 126.1
Jozafat se s tím nespokojil a chtěl znát výslovnou vůli Boží. “Což již není zde proroka Hospodinova žádného,” tázal se, “abychom se ho zeptali?” 2. Paralipomenon 18,6. “Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem,” odpověděl Achab; “ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův.” 1. Královská 22,8. Jozafat však trval na své žádosti, aby byl pozván muž Boží. Když se pak Micheáš dostavil a když ho Achab zapřísahal, aby “nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu”, Micheáš pravil: “Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.” 1. Královská 22,16.17. PK 126.2
Prorokova slova mohla stačit, aby ukázala králům, že nebesa nejsou jejich záměru nakloněna, avšak ani jeden z panovníků nebyl ochoten řídit se touto výstrahou. Achab si vytyčil cíl a byl rozhodnut jej dosáhnout. Jozafat, pak dal své čestné slovo “s tebouť budu v tom boji” (2. Paralipomenon 18,3), a když už takový slib dal, zdráhal se ho zrušit. “A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.” 1. Královská 22,29. PK 126.3
V boji, k němuž došlo, byl Achab střelen šípem a večer téhož dne zemřel. “Když již slunce zapadlo,” “volal biřic po vojiště: Jeden každý do města svého, a jeden každý do země své navrať se.” 1. Královská 22,36. Tak se splnilo slovo prorokovo. PK 126.4
Z této nešťastné bitvy se Jozafat vrátil do Jeruzaléma. Když se blížil k městu, potkal se s prorokem Jéhu, který ho pokáral: “Zdaliž jsi bezbožnému měl pomáhati, a ty, kteří nenávidí Hospodina, milovati? PK 126.5
Z té příčiny proti tobě jest hněv Hospodinův. Avšak nalezly se věci dobré při tobě, že jsi vysekal háje z země, a nastrojil srdce své, abys hledal Boha.” 2. Paralipomenon 19,2.3. PK 127.1
Další léta Jozafatovy vlády byla zaměřena především na posílení národního a duchovního života Judy. Jozafat “projel lid od Bersabé až k hoře Efraim, a navrátil je k Hospodinu Bohu otců jejich.” 2. Paralipomenon 19,4. PK 127.2
Jedním z nejvýznamnějších opatření, jež král učinil, bylo zřízení a udržování schopných soudů. Jozafat “ustanovil soudce v zemi po všech městech Judských hrazených, v jednom každém městě.” Když je pověřoval úřadem soudce, nabádal je: “Vizte, jak co činíte; nebo nevedete soudu za člověka, ale za Hospodina, kterýž vám přítomen jest při vykonávání soudu. A protož budiž bázeň Hospodinova při vás. Ostříhejte toho a čiňte tak, neboť není u Hospodina Boha našeho nepravosti, tak aby šetřiti měl osob, aneb přijímati dary.” 2. Paralipomenon 19,5-7. PK 127.3
Soudnictví bylo zdokonaleno zřízením odvolacího soudu v Jeruzalémě, kde Jozafat “ustanovil některé z Levitů a z kněží, a z knížat otcovských, čeledí Izraelských, k soudu Hospodinovu a k rozepřím.” 2. Paralipomenon 19,8. PK 127.4
Král přikázal těmto soudcům, aby byli spravedliví. “Takž dělejte v bázni Hospodinově, u víře a v srdci upřímném,” nabádal je. “A při všeliké rozepři, kteráž by přišla před vás od bratří vašich, kteříž bydlí v městech svých, buď mezi krví a krví, mezi zákonem a přikázáním, ustanoveními a soudy, napomenete jich, aby nehřešili proti Hospodinu, tak aby nepřišla prchlivost na vás, ani na bratří vaše. Tak čiňte a neuběhnete v hřích.” PK 127.5
“A aj, Amiáš, kněz nejvyšší, mezi vámi bude ve všech věcech Hospodinových, a Zebadiáš syn Izmaelův, vévoda domu Judova, ve všeliké věci královské. Máte také Levity správce mezi sebou.” PK 127.6
“Zmužile sobě počínejte, a budeť Hospodin s tím, kdož bude dobrý.” 2. Paralipomenon 19,9-11. PK 127.7
Jozafat bedlivě střežil práva a svobody svých poddaných a zdůrazňoval, že každému členu lidské rodiny se dostává spravedlnosti od Boha, jenž vládne nad vším. “Bůh stojí v shromáždění Božím, uprostřed bohů soud činí.” A ti, kdož jsou ustanoveni, aby soudili pod jeho vedením, mají se zastávat “sirotka a bídného”, ujímat se “utištěného a chudého” a vytrhovat je “z ruky nešlechetných” Žalm 82,1.3.4. PK 127.8
Ke konci Jozafatova panování bylo království Juda napadeno vojsky. Příchod vojsk vyvolal v obyvatelích země oprávněné obavy. “Přítáhli synové Moáb a synové Ammon, a s nimi někteří od Ammonitských, proti Jozafatovi na vojnu.” Zprávu o jejich vpádu přinesl králi posel, který přišel s těmito poplašnými slovy: “Přitáhlo proti tobě množství veliké ze zámoří, ze země Syrské, a aj, jsou v Heasontamar, jenž jest Engadi.” 2. Paralipomenon 20,1.2. PK 128.1
Jozafat byl odvážný a statečný muž. Po léta posiloval svá vojska a svá opevněná města. Byl dobře připraven střetnout se téměř s každým nepřítelem, přesto v této těžké chvíli nedůvěřoval zbraním v lidských rukou. Nemohl doufat, že nad těmito pohany, kteří se chvástají, že silou pokoří Judu v očích národů, dosáhne vítěství pomocí vycvičených vojsk a opevněných měst; mohl jen doufat, že toho dosáhne živou vírou v Boha Izraele. PK 128.2
“Ulekl se Jozafat a obrátil tvář svou k hledání Hospodina, a vyhlásil půst všemu lidu Judskému. A tak shromáždil se lid Judský, aby hledali Hospodina. Také ze všech měst Judských sešli se hledati Hospodina.” 2. Paralipomenon 20,3.4. PK 128.3
Stanuv před svým lidem na nádvoří chrámu, vylil Jozafat své srdce v modlitbě, dovolávaje se zaslíbení Božích a vyznávaje bezmocnost Izraele. “Hospodine, Bože otců našich,” prosil “zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národů? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, tak že není, kdo by se mohl postaviti proti tobě? Zdaliž jsi ty, Bože náš, nevyhnal obyvatelů země této před tváří lidu svého Izraelského, a dal jsi ji semeni Araháma, milovníka svého na věky? Kteřížto bydlili v ní, a vzdělali tobě v ní svatyni jménu tvému, řkouce: Jestliže by na nás přišly zlé věci, meč pomsty, buď morová rána, buď hlad, postavíme se před tímto domem a před tebou (poněvadž jméno tvé jest v domě tomto), a budeme volati k tobě v úzkostedch svých, i vyslyšíš a vysvobodíš.” PK 128.4
“A nyní aj, synové Ammon a Moáb, a hora Seir, skrze něž jsi nedopustil jíti Izraelovi, když se brali z země Tegyptské, ale uhnuli se od nich, a nepohubili jich. Aj hle, oni odplácejí se nám, přitáhše, aby nás vyhnali z dědictví tvého, kteréž jsi právem dědičným dal nám. Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V nás zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na ně patří oči naše.” 2. Paralipomenon 20.3-12. PK 128.5
S důvěrou mohl Jozafat říci Pánu: “Toliko na tě patří oči naše.” Po léta učil lid věřit v toho, jenž v minulých dobách tak často zasáhl, aby spasil své vyvolené před úplnou zkázou; a nyní, když je království v nebezpečí, nestál tu Jozafat sám: “všechen lid Judský stáli před Hospodinem, též i dítky jejich, ženy i synové jejich” 2. Paralipomenon 20,13. Všichni se postili a modlili, všichni prosili Boha, aby zmátl jejich nepřátele, aby tak jméno Páně mohlo být oslaveno. PK 129.1
“Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše,
aniž se upokojuj, ó Bože silný.
Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří,
a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají,
a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem,
tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
Jednomyslněť se na tom spolu snesli,
i smlouvou se proti tobě zavázali,
Stánkové Idumejští a Izmaelitští,
Moábští a Agarenští,
Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští…
Učiniž jim jako Madianským,
jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon…
Nechať se hanbí a děsí na věčné časy,
a ať potupu nesou a zahynou.
A tak ať poznají, že ty,
kterýž sám jméno máš Hospodin,
jsi nejvyšší nade vší zemí.” Žalm 83,1. PK 129.2
Když se lid spolu s králem pokořil před Bohem a poprosil ho o pomoc, naplnil Duch Páně Jachaziela, “Levitu z synů Azafových”, jenž pravil: “Pozorujte všecken Judo a obyvatelé Jeruzalémští, i ty králi Jozafate. Takto vám praví Hospodin: Nebojte se vy, ani se lekejte množství tohoto velikého; nebo ne váš bude boj, ale Boží. Zítra vytáhněte proti nim, aj, oni potáhnou po stráni Ziz, a naleznete je při konci údolí naproti poušti Jeruel. Nebudete vy bojovati tuto. Postavte se, stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo při sobě, ó Judo a Jeruzaléme. Nebojte se, aniž se strachujte; zítra vyjděte proti nim, a Hospodin bude s vámi. PK 129.3
I sklonil se Jozafat tváří k zemi, a všecken lid Judský i obyvatelé Jeruzalémští padli před Hospodinem, klanějíce se Hospodinu. Vstali pak Levítové z synů Kahat a z synů Chóre, aby chválili Hospodina Boha Izraelského hlasem velikým a vysokým.” 2. Paralipomenon 20,14-19. PK 130.1
Časně zrána vstali a vytáhli na poušť Tekoa. Když pak se chystali k boji, Jozafat pravil: “Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Věřte v Hospodina Boha svého, a stane se vám věrně; věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede.” “Poradiv se s lidem, postavil zpěváky Hospodinu, aby chválili okrasu svatosti.” 2. Paralipomenon 20,20.21. Tito zpěváci šli před vojskem a velebili Boha za zaslíbené vítězství. PK 130.2
Byl to neobyčejný způsob nástupu do boje proti vojsku nepřítele - s chvalozpěvy Hospodinu a s vyvyšováním Boha Izraele. To byl jejich válečný zpěv. Měli okrasu svatosti. Kdyby se dnes vzdávalo více chvály, rostla by naděje, odvaha a víra. A nebyla by to posila pro ruce statečných bojovníků, kteří dnes hájí pravdu? PK 130.3
“Hospodin obrátil ty, kteříž byli v zálohách, na syny Ammon, Moáb a obyvatele hory Seir, kteří byli přitáhli proti Judovi a tak sami se bili. Nebo povstali synové Ammon a Moábští proti obyvatelům hory Seir, aby zmordovali a zahladili je. A když dokonali boj proti obyvatelům hory Seir, pomáhali sobě a hubili jedni druhé.” PK 130.4
“Mezitím lid Judský přitáhl k stráži, kteráž jest na poušti, a uzřeli to množství, a aj, mrtví leží na zemi, aniž kdo ušel.” 2. Paralipomenon 20,22-24. PK 130.5
Bůh byl silou Judovou v této těžké hodině a je silou svého lidu i dnes. Nemáme spoléhat na knížata, nebo dosazovat člověka na místo Boha. Máme mít na paměti, že lidské bytosti jsou omylné a chybující a že ten, jenž má veškerou moc je naší pevností a útočištěm. V každé naléhavé potřebě máme pamatovat na to, že boj je Boží. Zdroje Boží jsou neomezené a zdánlivě nemožné se změní ve vítězství tím slavnější. PK 130.6
Zachovej nás, Bože spasení našeho,
a shromažď nás,
a vytrhni nás z pohanů,
abychom slavili svaté jméno tvé,
a chlubili se v chvále tvé. 1. Paralipomenon 16,35. PK 131.1
Obtížena kořistí, vrátila se vojska Judy “s veselím, nebo byl obveselil je Hospodin nad nepřáteli jejich. I vešli do Jeruzaléma s loutnami a s trubkami do domu Hospodinova” 2. Paralipomenon 20,27.28. Měli velký důvod k radosti. Uposlechli rozkazu: “Stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo…nebojte se, aniž se strachujte,” (2. Paralipomenon 20,17) vložili svou důvěru plně v Boha a Bůh ukázal, že je jejich pevnost a vysvoboditel. Nyní mohli s pochopením zapět hymnus, který složil David pod vnuknutím Ducha. PK 131.2
“Bůh jest naše útočiště i síla,
ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová…
lučiště láme, kopí posekává,
a vozy spaluje ohněm,
Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh,
kterýž vyvýšen budu mezi národy,
vyvýšen budu na zemi.
Hospodin zástupů jest s námi,
hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův.” Žalm 46,1. PK 131.3
“Jakož jméno tvé, Bože,
tak i chvála tvá až do končin země;
pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.
Raduj se, horo Sione,
plésejte, dcery Judské,
z příčiny soudů Božích.” PK 131.4
“Tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky,
on vůdce náš bude až do smrti.” Žalm 48.11-15. PK 132.1
Skrze víru vládce Judy a jeho vojsk “připadl strach Boží na všecka království zemská, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepřátelům lidu Izraelského. A tak v pokoji bylo království Jozafatovo, nebo odpočinutí dal jemu Bůh jeho.” 2. Paralipomenon 20,29.30. PK 132.2