Adam a Eva znali Boží zákon hned od stvoření. Byli seznámeni s jeho požadavky. Jeho zásady byly napsány v jejich srdcích. Když člověk zhřešil, zákon se nezměnil, ale bylo dáno zaslíbení, že přijde Spasitel. Oběti ukazovaly na Kristovu smrt jako na velkou oběť za hřích. NUD 170.1
Boží zákon se v následujících generacích předával z otce na syna. Ovšem jen málo lidí ho bylo poslušno. Svět se stal tak zkaženým, že bylo nutné ho očistit od morálního úpadku potopou. Noe učil své potomky deseti přikázáním. Když lidé potom znovu odešli od Boha, Hospodin vyvolil Abrahama, o kterém řekl: “Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.” 1. Mojžíšova 26,5. NUD 170.2
Byl mu dán obřad obřízky jako výraz závazku, že zůstane oddělený od modlářství a poslušný Božího zákona. Selhání Abrahamova potomstva v dodržování tohoto závazku bylo příčinou jejich otroctví v Egyptě. Při styku s modloslužebníky a vynuceném podřízení se Egypťanům se Boží nařízení ještě více zkomolila smíšením s bezbožným pohanským učením. Proto Hospodin sestoupil na Sínaj a se vznešenou majestátností pronesl svůj zákon tak, aby ho slyšel všechen lid. NUD 170.3
Bůh věděl, že lidé, kteří tak snadno zapomínají, nebudou mít ani potom na paměti jeho přikázání. Proto je napsal na kamenné desky. A nezůstal jen u vydání Desatera. Přikázal Mojžíšovi, aby zapsal nařízení a zákony, které přesně definovaly Boží požadavky. Tyto další zákony byly jen specifickým rozšířením principů Desatera a měly chránit jeho posvátnost. NUD 170.4
Kdyby Abrahamovi potomci dodržovali smlouvu, jejímž znamením byla obřízka, nebylo by nutné vyhlašovat Boží zákon na Sínaji nebo jej vytesat do kamenných desek. NUD 170.5
Obětní systém byl rovněž znehodnocen. Během dlouhého styku s modláři přijal Izrael do své bohoslužby mnohé pohanské zvyky. Proto jim Hospodin dal přesné směrnice ohledně obětních obřadů. Ceremoniální zákon byl dán Mojžíšovi a on ho zapsal do knihy. Avšak zákon Desatera byl napsán samotným Bohem na kamenné desky a byl uchováván ve schráně úmluvy. NUD 170.6