I když už David cítil, že se blíží jeho smrt, ležel mu stále na srdci Šalomoun a Izrael, jehož blaho bude do velké míry záviset na věrnosti jejich krále. “Přikázal svému synu Šalomounovi: ‘Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal: ‘Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.’’” 1. Královská 2,1-4. NUD 370.6
Davidův pád byl velký. Činil však hluboké pokání, vroucně miloval Boha a pevně mu věřil. Davidovy žalmy přecházejí z hlubin viny a sebeodsouzení k nejdůvěrnějšímu společenství s Bohem. Jeho životní příběh ukazuje, že hřích přináší jen hanbu a nesnáze, ale také zvěstuje, že Boží láska a milosrdenství dosáhnou i do těch nejhlubších hlubin. NUD 371.1
Víra pozvedne člověka, který činí pokání, aby prožíval přijetí za Božího syna nebo dceru! NUD 371.2