Abrahamovi bylo už sto dvacet let. Síla mládí ho opustila. Těžkosti a překážky, s nimiž se člověk odvážně vyrovnává, dokud je v plné síle, se ve vyšším věku zvládají mnohem hůř. Avšak Bůh nechal Abrahama projít nejtěžší zkouškou v době, kdy byl obtížen břemenem let a toužil po odpočinku. NUD 65.5
Patriarcha byl velmi bohatý a vládcové země ho ctili jako mocného knížete. Bylo zřejmé, že nebesa korunovala jeho život plný obětí a trpělivé vytrvalosti požehnáním. NUD 65.6
V poslušnosti víry Abraham opustil svou rodnou zemi a jako cizinec putoval do země svého dědictví. Dlouho čekal na narození zaslíbeného dědice. Na Boží příkaz poslal pryč Izmaela. A teď, když mohl konečně vidět splnění svých nadějí, byl podroben těžší zkoušce, než byly všechny předešlé. NUD 65.7
“Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!” 1. Mojžíšova 22,2. Tento příkaz musel bolestně zasáhnout otcovo srdce. Izák byl světlem jeho domova, útěchou jeho stáří, dědicem zaslíbeného požehnání. Bylo mu však přikázáno, aby vlastní rukou prolil krev svého syna. Zdálo se, že je to prostě nemožné. NUD 65.8
Satan mu okamžitě namlouval, že byl určitě podveden, protože Boží zákon přikazuje: “Nezabiješ.” Bůh přece nebude požadovat to, co zakázal. Abraham vyšel ze svého stanu a připomínal si zaslíbení, že jeho semeno bude tak početné jako hvězdy. Má-li se tento slib naplnit prostřednictvím Izáka, jak může být vydán na smrt? Abraham padl na zem a modlil se tak jako nikdy předtím o nějaké potvrzení tohoto příkazu, zda musí skutečně vykonat tuto hroznou povinnost. Vzpomněl si na anděly, kteří mu zjevili Boží záměr ohledně zničení Sodomy a přinesli mu zaslíbení o narození právě tohoto syna Izáka. NUD 66.1
Odešel na místo, kde se setkal s nebeskými posly, a doufal, že dostane nějaké další pokyny. Avšak žádné nepřišly. V uších mu zněl Boží příkaz: “Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ.” Musí uposlechnout tohoto příkazu. Nastává den. Musí se vydat na cestu. NUD 66.2
Izák spal nerušeným spánkem mládí a nevinnosti. Abraham se chvíli díval do tváře svého milovaného syna, pak se s chvěním odvrátil. Šel za Sárou, která také spala. Má ji probudit? Toužil odlehčit svému srdci a podělit se s ní o tuto hroznou zodpovědnost. Ovládl se však. Izák byl její radostí a pýchou. Matčina láska by mohla tuto oběť odmítnout. NUD 66.3
Abraham nakonec zavolal svého syna a řekl mu, že dostal příkaz, aby obětoval na vzdálené hoře. Izák chodil často s otcem obětovat, takže ho to vůbec nepřekvapilo. Připravili dříví a vložili je na osla. Pak se spolu se dvěma služebníky vydali na cestu. NUD 66.4
Otec a syn putovali mlčky. Patriarcha přemýšlel o svém tíživém tajemství. Jeho myšlenky zalétaly k Izákově hrdé a milující matce. Myslel na den, kdy se k ní bude muset vrátit sám. Věděl, že nůž, jímž vezme život jejímu synovi, probodne její srdce. NUD 66.5
Den, nejdelší, jaký kdy Abraham prožil, se pomalu schyloval k západu. Noc strávil na modlitbách. Stále doufal, že mu snad nějaký nebeský posel řekne, že se mladík může bez újmy vrátit ke své matce. Jeho zmučené nitro se však nedočkalo žádné úlevy. NUD 67.1
Další dlouhý den. Další noc pokořování a modliteb. V uších mu zněl příkaz, který ho měl zanechat bezdětným. Satan byl nablízku. Našeptával mu pochybnosti a sváděl ho k nevěře. Avšak Abraham odolával jeho pokušením. NUD 67.2
Když byli třetího dne připraveni vydat se na cestu, patriarcha spatřil zaslíbené znamení — oblak slávy vznášející se nad horou Mórija. Získal jistotu, že hlas, který k němu promluvil, pocházel z nebe. NUD 67.3
Dokonce ani teď nereptal proti Bohu. Tento syn mu byl neočekávaně darován. Neměl Ten, který mu tento drahocenný dar svěřil, právo vzít si své vlastnictví zpět? Ve víře si opakoval zaslíbení: “Tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.” 1. Mojžíšova 21,12; Židům 11,18. Potomstvo nespočetné jako zrnka písku na břehu. Izák se narodil na základě zázraku. Nemohl by mu ho Mocný, který mu dal život, znovu vrátit? Abraham se chopil Božího slova: “Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé.” Židům 11,19. NUD 67.4
Jen Bůh mohl rozumět tomu, jak velkou oběť otec přináší, když vydává na smrt svého syna. Abraham si přál, aby scény rozloučení nebyl svědkem nikdo jiný než Bůh. Požádal své sluhy, aby zůstali na místě: “Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.” 1. Mojžíšova 22,5. NUD 67.5