Zanedlouho spatřili skupinu pocestných, která se k nim blížila. Byla to karavana Izmaelců, putujících se zbožím do Egypta. Juda navrhl, aby svého bratra raději prodali, než aby ho nechali zemřít. Takto se ho úspěšně zbaví, a přitom se neposkvrní jeho krví. Naléhal: “Vždyť je to náš rodný bratr.” 1. Mojžíšova 37,27. Všichni souhlasili. Rychle Josefa vytáhli ze studny. NUD 98.2
Když uviděl obchodníky, bleskla mu hlavou hrozná skutečnost. Stát se otrokem bylo ještě horší než smrt. V hrozné úzkosti úpěnlivě prosil jednoho bratra po druhém, avšak marně. Někteří ho litovali, ale všichni cítili, že zašli příliš daleko, než aby mohli couvnout. Josef by na ně otci žaloval. Jejich srdce ztvrdla jako ocel. Nevyslyšeli jeho naléhavé prosby a vydali ho do rukou pohanských kupců. Karavana se vydala na pochod a brzy jim zmizela z dohledu. NUD 98.3
Rúben se vrátil ke studni, ale Josef tam už nebyl. Když se dověděl, co se s ním stalo, bratři ho přiměli, aby se s nimi spojil v pokusu utajit jejich provinění. NUD 98.4
Zabili kůzle, omočili Josefův oděv v jeho krvi a přinesli ho svému otci. Řekli mu, že ho našli na poli. Tvrdili: “Tohle jsme nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?” 1. Mojžíšova 37,32. Nebyli připraveni na srdcervoucí zármutek a naprosté poddání se žalu, jemuž museli přihlížet. “Suknice mého syna!” zvolal Jákob. “Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsápán je Josef!” 1. Mojžíšova 37,33. Nadarmo se ho jeho synové a dcery pokoušeli potěšit. “Roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní… ‘Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí,’” naříkal zoufale (1. Mojžíšova 37,34.35). NUD 98.5
Mladí muži byli zachváceni hrůzou nad tím, co provedli. Obávali se však otcových káravých výčitek, a tak vědomí své viny, která se i jim samotným zdála být příliš velká, ukryli ve svých srdcích. NUD 98.6