Ačkoli byli naši prarodiče stvořeni jako nevinní a svatí, měli možnost dopustit se zla. Bůh je stvořil jako svobodné morální bytosti, které se mohly svobodně rozhodnout, zda se mu podřídí, nebo mu odepřou poslušnost. Avšak než mohli být věčně v bezpečí, musela být vyzkoušena jejich věrnost. Na počátku lidské existence byla položena zábrana proti sobeckému uspokojování sebe sama, které bylo základem satanova pádu. Strom poznání měl být zkouškou poslušnosti, víry a lásky našich prarodičů. Pod pohrůžkou smrti jim bylo zakázáno ochutnat jeho ovoce. Měli být vystaveni satanovým pokušením. Když ve zkoušce obstojí, budou umístěni mimo dosah jeho moci, aby se věčně radovali z Boží přízně. NUD 17.2
Bůh postavil člověka pod zákon, který je základem Boží vlády. Mohl stvořit člověka bez schopnosti zhřešit. Mohl Adamovi zabránit, aby se dotkl zakázaného ovoce, avšak v tomto případě by člověk byl pouhým automatem. Bez svobody volby by byla jeho poslušnost vynucená. Takové opatření by bylo v rozporu s Božím plánem, nehodno člověka jako inteligentní bytosti a podpořilo by satanovo obvinění, že Bůh vládne despoticky. NUD 17.3
Bůh stvořil člověka bezúhonného, bez sklonů ke zlu. Představil mu nejsilnější pohnutky k tomu, aby mu zůstal věrný. Poslušnost byla podmínkou věčného štěstí a přístupu ke stromu života. NUD 17.4