Ježíš Kristus to neměl tady na zemi snadné. Neunavovalo ho však pracovat pro záchranu lidí, které přemohlo zlo. Od narození až do smrti projevoval nesobeckost. Nesnažil se vyhýbat těžké práci a únavnému cestování. Jak prohlásil:“Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.”1Matouš 20,28.To byl hlavní cíl jeho života. Všechno ostatní bylo pro něj nepodstatné. Plnit Boží vůli a uskutečňovat jeho záměry bylo pro Ježíše něco jako pokrm a nápoj. Při své činnosti nesledoval svoje osobní zájmy. CVP 80.4
Když přijmeme a prožijeme milost Ježíše Krista, i my se budeme snažit pomáhat druhým. Budeme ochotni obětovat to, co máme, aby také ostatní lidé, za které Ježíš Kristus zemřel, přijali jeho dar milosti. Vykonáme všechno, co je možné v lidském životě zvládnout, aby se náš svět zlepšil. Každý, kdo skutečně miluje Boha, po tom ve svém srdci touží. CVP 81.1
Jakmile přijmeme Ježíše Krista, budeme chtít všem lidem sdělit, jak úžasného přítele jsme v něm našli. Boží pravdu, která nás zachraňuje pro věčný život a která nás mění, nedokážeme ve svém srdci zatajit. Jestliže přijmeme od Ježíše Krista odpuštění a proměňující moc, nedokážeme to před ostatními skrýt. Když nás naplní radost, kterou do lidského života přináší Boží Duch, musíme se o ni podělit s jinými. Poznali jsme, že náš Pán je dobrý, a to si nemůžeme nechat pro sebe. CVP 81.2
Když Ježíš pozval Filipa, aby se stal jedním z jeho apoštolů, Filip okamžitě běžel za svým přítelem a zval ho, aby se šel také seznámit s Ježíšem. Každý z nás, kdo najde Zachránce, se začne chovat jako Filip. Bude zvát další, aby se také seznámili se Zachráncem a poznali jeho dobrotu. Bude jim vyprávět o skutečné radosti — o radosti nebe. Bude toužit po tom, aby žil tak laskavým životem jako Ježíš. Bude chtít, aby ostatní pochopili, že Ježíš Kristus je“Beránek Boží, který bere na sebe hříchy celého světa”.2Jan 1,29. CVP 81.3
Tím, že budeme pomáhat druhým, prožijeme sami mnoho dobrého. Bůh si přeje, abychom se aktivně podíleli na jeho úsilí o záchranu lidí. Sleduje tím naše dobro. Proměňuje naše srdce mocí svého Ducha, abychom mu byli schopni pomáhat a přenášeli na další to dobré, co jsme od něj přijali. Spolupráce s Bohem je nejvyšší pocta a největší radost, jakou nám Bůh může dát. Ti, kdo se zapojují do služby lásky, se přibližují svému Tvůrci. CVP 81.4
Bůh mohl pověřit anděly, aby sdělovali lidem poselství o Boží lásce a o naději. Mohl použít jiné prostředky, aby dosáhl tohoto cíle. Ve své nekonečné lásce si však za své pomocníky vybral nás. Máme možnost spolupracovat s Ježíšem Kristem i s anděly a prožívat stejnou radost jako oni. Nesobecká služba prospívá nám samým. CVP 82.1
Trpíme-li s Kristem, učíme se projevovat soucit jako on. Kdykoli pomůžete někomu jinému, stáváte se laskavější a více se přibližujete ke svému Zachránci, který“sám bohatý, kvůli vám vzal na sebe dobrovolně chudobu, abyste vy jeho chudobou zbohatli”.31. Korintským 8,9.Náš život se může stát skutečným požehnáním, budeme-li konat to, k čemu jsme byli stvořeni. CVP 82.2
Když se zapojíme do práce pro Ježíše Krista a budeme k němu přivádět další, zatoužíme blíže se s ním seznámit. Budeme prosit Boha o pomoc a toužit po tom, abychom žili správným životem. Čím více se budeme dovídat o záchraně v Ježíši Kristu, tím více poroste naše víra. Nepříjemnosti a problémy života nás povedou k hlubšímu studiu Bible a k intenzivnějším modlitbám. Duchovně porosteme, budeme důkladněji poznávat Ježíše Krista, budeme prožívat šťastnější a plnější život. CVP 82.3
Nesobecká služba druhým pomáhá měnit náš charakter, aby se více podobal Ježíši Kristu. Vnáší do našeho života pokoj a radost. Vkládá do našeho srdce touhu být ještě užitečnější. V našem životě pak nezbude místo pro lenost a sobectví. Když projevíme svoji víru a další pozitivní křesťanské rysy a vlastnosti, služba pro Boha nás jen posílí. Zřetelněji pochopíme pravdu, naše víra poroste a naše modlitby budou účinnější. Bude na nás více působit Boží Duch. Pomůže nám rozvíjet takový charakter, kterým oslavíme Boha. Zapojením do nesobecké služby pro jiné děláme to nejlepší pro svou vlastní záchranu. CVP 82.4
Pro svůj duchovní rozvoj můžeme udělat jediné — zapojit se do služby, ke které nás Ježíš Kristus zve. Druhým lidem máme pomáhat, jak nejlépe dovedeme, protože taková služba je formou duchovního tréninku. Tělocvik posiluje tělo. Podobně i duchovní život posilujeme duchovním cvičením. Přijmeme-li Boží dary, ale dál nic dělat nebudeme, náš křesťanský život nebude ani zdravý, ani silný. CVP 82.5
Přijímat a nic nedávat je jako jíst a nic nedělat. Člověk, který by nepoužíval ruce a nohy, by za čas nebyl schopen s nimi vůbec hýbat. Křesťan, který nepoužívá schopnosti, které mu Bůh dal, nebude duchovně růst a rozvíjet se. Postupně ztratí i schopnosti, které už měl. CVP 83.1
Ježíš Kristus pověřil svou církev, aby celý svět seznámila s jeho láskou a možností záchrany pro věčný život. Úkolem každého věřícího je zapojit se do tohoto sdělování. Každý z nás se má do této práce zapojit podle svých možností a schopností. Protože jsme měli tu přednost seznámit se s Boží láskou, máme zprostředkovat toto poznání dalším lidem, kteří Ježíše Krista ještě nepoznali. Bůh nám svěřil světlo poznání nejen pro nás samé, ale také proto, abychom je nesli dalším. CVP 83.2
Věřící lidé by měli být ochotni plnit své poslání. V oblastech, kde dnes jen jediný člověk vypráví o Ježíši Kristu, by měly být tisíce zvěstovatelů. Pokud se sami nemůžeme zapojit do takové služby ve vzdálených zemích, můžeme ji podporovat svými modlitbami a finančními prostředky. Daleko intenzivněji bychom měli také pracovat v tradičně křesťanských zemích. CVP 83.3