Kristus jen zřídka mluvil pouze k učedníkům. Nevybíral si za posluchače jen ty, kdo znali cestu života. Jeho posláním bylo oslovovat zástupy, které žily bez poznání a v bludu. Zvěstoval pravdu všude, kde mohla proniknout duchovní tmou. On sám byl Pravda. Jeho ruce byly stále připravené k požehnání. Svými slovy varoval, napomínal i povzbuzoval a snažil se pozvednout každého, kdo k němu přišel. TV 187.1
Kázání na hoře bylo určeno především učedníkům, ale Ježíš je pronesl v přítomnosti zástupů. Když ustanovil apoštoly, sešli všichni společně dolů ke břehu jezera. Tam se již časně zrána začali shromažďovat lidé. Kromě obyvatel galilejských měst, kteří se tam obvykle scházeli, přišli i lidé z Judeje, a dokonce i z Jeruzaléma; byli tam i návštěvníci z Pereje, Desetiměstí, z Idumeje, která leží na jih od Judeje, a z fénických měst na pobřeží Středozemního moře — Týru a Sidónu. TV 187.2
“Když slyšeli, co všechno činí,” “přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí… Z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.” Marek 3,8; Lukáš 6,18.19. TV 187.3
Ani kdyby lidé stáli, nebylo by na úzkém břehu dost místa pro všechny, kdo chtěli Ježíše slyšet. Spasitel je proto zavedl zpátky na úbočí hory. Když našel dostatečně velké prostranství, posadil se do trávy a učedníci i zástup jej následovali. TV 187.4
Učedníci byli vždy těsně u Ježíše. Lidé se na něho neustále tlačili, ale učedníci věděli, že se nemohou nechat z jeho přítomnosti vytlačit. Seděli těsně u něho, aby jim neuniklo ani jediné slovo z jeho kázání. Pozorně poslouchali a usilovně se snažili pochopit pravdy, které měli šířit do všech zemí a které měly být zvěstovány ve všech dobách. TV 187.5
Očekávali něco zvláštního, a proto se tísnili nezvykle blízko svého Mistra. Byli přesvědčeni, že již brzy nastolí nové království, a z toho, co se odehrálo ráno, usoudili, že jim o tom něco řekne. Pocit očekávání ovládl i ostatní a z jejich tváří vyzařoval neobyčejný zájem. Lidé se usadili na zeleném úbočí a čekali, až nebeský Učitel promluví. Snili o budoucí slávě. Byli tam zákoníci a farizeové, kteří se těšili na den, kdy ovládnou nenáviděné Římany a bude jim patřit bohatství i sláva velké světové říše. Chudí rolníci a rybáři chtěli slyšet, že místo ubohých chatrčí, skrovné stravy, dřiny a strachu z nouze budou mít domy hojnosti a bezstarostný život. Doufali, že Kristus jim místo jediného obyčejného oděvu, kterým se ve dne odívali a v noci přikrývali, dá bohatá a drahá roucha jejich vládců. S hrdostí v srdci očekávali, že už brzy bude Izrael vyvýšen přede všemi národy jako Bohem vyvolený a Jeruzalém se stane hlavním městem světového království. TV 187.6
Kristus zklamal jejich naděje na světskou slávu. Kázáním na hoře se snažil napravit důsledky nesprávné výchovy a podat posluchačům pravdivý obraz o svém království i o sobě samém. Mylné představy lidu však přímo nenapadal. Viděl bídu světa způsobenou hříchem, ale nepředkládal jim jejich ubohost ve všech podrobnostech. Učil je o věcech nekonečně lepších než vše, co dosud znali. Nevyvracel jejich názory na Boží království. Seznamoval je s podmínkami, za kterých se do něho mohou dostat, a nechal je, aby si udělali svůj vlastní závěr. Pravdy, které zvěstoval, jsou pro nás dnes stejně důležité jako tehdy pro zástup, který Ježíše poslouchal. I my si potřebujeme osvojit zásady Božího království. TV 188.1