“Dají mu jméno Immanuel…, ‘Bůh s námi’”. Matouš 1,23. “Bůh… nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.” 2. Korintským 4,6. Ježíš Kristus byl od věčnosti jedno s Otcem, byl “obrazem Božím”, ztělesněním Boží velikosti a vznešenosti, “odleskem Boží slávy”. Přišel na svět proto, aby nám zjevil Boží slávu, aby na zem zatemněnou hříchem přinesl světlo Boží lásky, aby byl “Bohem s námi”. Proto o něm prorok řekl: “Dají mu jméno Immanuel.” TV 9.1
Svým životem na zemi měl Ježíš představit Boha lidem i andělům. Byl Božím Slovem, vyjádřením Božího myšlení. V modlitbě za učedníky řekl: “Zjevil jsem tvé jméno lidem,” — “plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný” — “aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich”. Jan 17,6; 2. Mojžíšova 34,6; Jan 17,26. Toto zjevení však nebylo určeno jen Božím dětem na zemi. Náš malý svět je učebnicí vesmíru. “I andělé touží spatřit” (1. Petrův 1,12) obdivuhodný Boží záměr plný milosti a tajemství lásky, která přináší spásu. Budou je zkoumat po celé věky. Pro vykoupené stejně jako pro nepadlé bytosti bude Kristův kříž předmětem hloubání i radosti. Ukáže se, že sláva, která vyzařuje z Ježíšovy tváře, je slávou obětavé lásky. Ve světle Golgoty všichni pochopí, že zákon lásky, která zapírá sama sebe, je zákonem života na zemi i v nebi. Láska, která “nehledá svůj prospěch”, pochází od Boha. V tichém a pokorném Kristu se zjevil Bůh, jenž přebývá ve světle, k němuž se nikdo nemůže přiblížit. TV 9.2
Na počátku se Bůh zjevoval ve všem, co stvořil. Kristus rozprostřel nebesa a položil základy země. Jeho ruka rozmístila světy ve vesmíru a stvořila polní květiny. “Upevnil svou mocí hory.” Žalm 65,7. “Jeho je moře, on sám je učinil.” Žalm 95,5. Naplnil zemi krásou a ovzduší zpěvem. Na všechno na zemi, ve vzduchu i na nebi zapsal poselství Otcovy lásky. TV 9.3
Hřích sice narušil dokonalé Boží dílo, ale stále v něm zůstává poselství lásky. I v dnešní době celé stvoření zvěstuje Boží slávu. Nic — kromě sobeckého lidského srdce — nežije samo pro sebe. Každý pták ve vzduchu i každé zvíře na zemi slouží nějakému dalšímu životu. Každý list v lese i každé stéblo trávy má svůj účel. Rostliny uvolňují látky nezbytné pro život lidí a zvířat. Lidé a zvířata zase napomáhají životu rostlin. Květiny kolem sebe šíří vůni a dávají světu krásu. Slunce vysílá své paprsky do tisíců světů. Moře, zdroj vody všech pramenů a zřídel, přijímá vodní toky z celé země. Bere však proto, aby mohlo dávat. Voda, která se z něho vypařuje, padá jako déšť na zem a svlažuje ji, aby mohla plodit. TV 9.4
Také andělé nalézají v rozdávání radost. Dávají hříšným lidem lásku a neúnavně se o ně starají. Nebeské bytosti se snaží získat lidská srdce a prosvítit temnotu světa světlem z nebes. Tiše a trpělivě působí na ztracené lidi, aby je přivedly k co nejužšímu společenství s Kristem. TV 10.1