Ježíš se nesnažil zadržet učedníky, kteří od něho odcházeli. Obrátil se k dvanácti apoštolům a zeptal se jich: “I vy chcete odejít?” Jan 6,67. TV 248.5
Petr odpověděl otázkou: “Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.” Jan 6,68.69. TV 248.6
“Ke komu bychom šli?” Učitelé Izraele byli v zajetí formalismu. Farizeové a saduceové vedli neustálé spory. Opustit Ježíše znamenalo klesnout mezi tvrdošíjné zastánce obřadů a tradic, mezi lidi, které ctižádost žene za vlastní slávou. Avšak učedníci od chvíle, kdy přijali Krista, zažili více pokoje a radosti než v celém svém předchozím životě. Jak by se tedy mohli vrátit k lidem, kteří pohrdali Přítelem hříšníků a pronásledovali ho? Dlouho na Mesiáše čekali, a když nyní přišel, nemohli se od něho odvrátit a přidat se k těm, kdo mu usilovali o život a pronásledovali je, protože se stali jeho následovníky. TV 248.7
“Ke komu bychom šli?” Máme se snad vzdát Kristova učení, jeho příkladu lásky a milosrdenství a vrhnout se do tmy nevěry a hříchu světa? Mnozí z těch, kdo byli svědky Ježíšových zázračných činů, Spasitele opustili. Petr však vyjádřil víru učedníků slovy: “Ty jsi ten svatý Boží.” Pouhé pomyšlení na to, že by mohli ztratit útočiště pro svoji duši, je děsilo a bolelo. Bez Spasitele by byli vydáni napospas temnému rozbouřenému moři. TV 248.8
Mnoho Ježíšových slov a činů se omezenému lidskému chápání jeví jako tajemství. V díle vykoupení má však každé jeho slovo a každý skutek svůj význam a směřuje k určitému cíli. Kdybychom byli schopni pochopit Ježíšovy záměry, viděli bychom, že vše, co dělá a říká, je důležité, dokonalé a ve shodě s jeho posláním. TV 249.1
V dnešní době ještě nedokážeme pochopit Boží cesty a činy. Můžeme však vidět Boží lásku, která je základem veškerého jednání Boha s člověkem. Ten, kdo žije s Ježíšem, pochopí mnohé z tajemství zbožnosti. Pozná milost, která napomíná, zkouší povahu a odhaluje skryté úmysly. TV 249.2
Ježíš představil lidem pravdu, která pro ně byla zkušebním kamenem. Mnozí z jeho učedníků se potom od něho odvrátili. Ježíš předem znal následky svých slov, plnil však své poslání milosti. Věděl, že v hodině pokušení bude každý z jeho milovaných učedníků krutě zkoušen. Nejtěžší zkouškou pro ně bude jeho smrtelný zápas v Getsemane, zrada a ukřižování. Nebýt této první zkoušky, byli by s nimi zůstali i ti, kdo chodili za Ježíšem jen ze sobeckých pohnutek. Až bude Pán souzen v soudní síni a zástupy, které jej provolávaly za krále, mu budou spílat a zlořečit, až dav s posměchem zvolá: “Ukřižuj ho!”, ctižádostivé cíle těch, kdo hledali jen vlastní prospěch, se zhroutí. TV 249.3
V této těžké situaci by se Ježíše zřekli, a tím způsobili již tak dost zarmouceným a zklamaným učedníkům ještě větší bolest. V této temné chvíli by příklad lidí, kteří se od Ježíše odvrátili, mohl strhnout i další. Ježíš však vystavil učedníky rozhodující zkoušce ještě v době, kdy s nimi osobně byl a mohl posilovat jejich víru. TV 249.4
Vykupitel dobře věděl, co jej čeká. S láskou a soucitem urovnával učedníkům cestu, připravoval je na vrcholnou zkoušku, kterou budou muset projít, a posiloval je. TV 249.5