Jeho modlitba je vyslyšena. Ježíš se pokorně sklání na kamenité zemi, náhle se otevírají nebesa, zlaté brány Božího města se rozestupují a na horu sestupuje svatá zář a zahaluje Spasitele. Z jeho lidského těla vyzařuje božství a spojuje se se slávou, která přichází z nebe. Ježíš vstává v majestátu Boží slávy. Duševní muka se rozplynula. Jeho tvář září “jako slunce” a jeho šat je “oslnivě bílý”. TV 270.1
Učedníci se probouzejí a vidí záplavu světla, která ozařuje horu. S bázní a údivem hledí na oslnivou postavu svého Mistra. Když si jejich oči zvyknou na podivné světlo, vidí, že Ježíš není sám. Vedle něho jsou dvě nebeské bytosti a důvěrně s ním hovoří. Je to Mojžíš, který na Sínaji rozmlouval s Bohem, a Elijáš, kterému se dostalo výsady, jež byla kromě něho dopřána už jen jednomu člověku — nikdy jej nepřemohla smrt. TV 270.2
O patnáct století dříve stál Mojžíš na hoře Pisga a hleděl na zaslíbenou zemi. Pro hřích, jehož se dopustil u Meriby, však do ní nesměl vstoupit. Nebyla mu dopřána ani ta radost, aby uvedl Izrael do dědictví otců. Ani jeho úpěnlivá prosba: “Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanón!” (5. Mojžíšova 3,25) nebyla splněna. Musel se vzdát naděje, která byla světlem ve tmě po celých čtyřicet let putování pouští. Výsledkem mnohaleté námahy a strastiplné péče byl hrob na pustém místě. Ale ten, který “může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit” (Efezským 3,20), vyslyšel tímto způsobem modlitbu svého služebníka. Smrt sice nad Mojžíšem zvítězila, ale v hrobě nezůstal. Sám Kristus jej povolal k životu. Satan, pokušitel, si pro Mojžíšův hřích činil nárok na jeho tělo, ale Kristus, Spasitel, jej vyvedl z hrobu (Judův 9). TV 270.3
Na hoře proměnění byl Mojžíš svědkem Kristova vítězství nad hříchem a smrtí. Stal se představitelem lidí, kteří vstanou z hrobů při vzkříšení spravedlivých. Elijáš byl proměněn, vzat do nebe a nikdy nepoznal smrt. Představuje ty, kdo budou žít na zemi při Kristově druhém příchodu a budou proměněni, “naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice”, “pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost”. 1. Korintským 15,52.53. Ježíš byl oděn nebeským světlem a tak se zjeví i podruhé, až přijde “ne už kvůli hříchu, ale ke spáse”. Židům 9,28. “Přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.” Marek 8,38. Zaslíbení, které dal Spasitel učedníkům, se splnilo. Na hoře proměnění jim bylo ve zmenšeném měřítku představeno budoucí království slávy: Kristus jako král, Mojžíš jako představitel vzkříšených svatých a Elijáš jako představitel proměněných živých. TV 270.4